2 - 2003 Španělsko 1

Flamenco

Flamenco je hned po býčích zápasech nejtypičtějším projevem španělské lidové kultury. Obchody se suvenýry i starožitnostmi nabízejí po celém Španělsku množství vějířů, kastanět, pestrých šálů a šatů s volány a noční podniky zvou na zaručeně autentická flamenco show. Nejprve pouze andaluská specialita se díky své podmanivé kráse rozšířila po celé zemi a nakonec přesáhla i hranice Španělska. Mnozí lidoví zpěváci, kytaristé i tanečníci se změnili v mistry mezinárodního věhlasu a předvádějí své umění na světových koncertních scénách. Přesto se flamenco nikde na světě masově poslouchá, dokonce ani ve Španělsku ne, protože je projevem velice intimním…

FlamencoVývoj flamenka byl dlouhý a ovlivněný několika kulturami. Už staří Řekové, kteří toto území ovládali od 5. století př. n. l., zobrazovali tanečníky s pozicemi těla a paží ne nepodobnými těm, jaké používají současní tanečníci. Je pravděpodobné, že právě Řekové zavedli do Španělska tzv. frygický styl, který je základním hudebním elementem flamenka. Má typickou španělskou stupnici, jejímž příkladem může být stupnice C dur hraná nikoliv od C do C, ale od E do E.
Pozdější Římané pak do Hispanie přinesli kitheru (varianta citery), z níž se později vyvinula guitarra latina, malý nástroj podobný dnešní kytaře, ale se čtyřmi dvojicemi strun. Arabové po roce 711 přispěli k lyričnosti a emocionalitě španělské lidové hudby tím, že přinesli do Andalusie poezii, písně i nové hudební nástroje: bubínky, flétny a třístrunný nástroj ve tvaru loutny, později nazývaný guitarra morisca. Dodnes se také pro mnohé hudební vzory, které později ovlivnily španělské flamenco, používají arabské názvy: zambra, zorongo, zarabanda, fandango.
V polovině 15. století se ve Španělsku objevili první Cikáni – Gitanos. Přišli ze severní Indie a tradičně to byli dobří zpěváci a tanečníci. Podobné pohyby rukou a nohou dodnes zůstávají jak ve španělském tanci flamenco, tak v indickém tanci kathak. Cikáni původní lidovou hudbu přetvořili do specifické formy, ale také v ní uchovali řadu hudebních prvků, které by s nástupem křesťanství zcela jistě vymizely. Je to například používání mikrotónů, tedy tónů nižších než půltón, tendence k opakování jednoho tónu, používání sestupné kadence, a při zpěvu zastřený, drsný hlas s důrazem na emocionalitu. Zachovali také staré slovní povzbuzování umělců, tzv. jaleo (španělské olé pochází z arabského Alláh).
Andaluská lidová hudba se nejprve uplatňovala při venkovských oslavách, kdy byli zpěváci a tanečníci doprovázeni strunnými nástroji, kastanětami, bubny a tamburínami.
Na začátku 18. století se na kytaře objevila šestá struna a hra na ní postupovala dvěma směry: jednak to byl směr klasický, který prošel obdobím na aristokratických dvorech, jednak směr lidový, kdy kytara zůstala jen nástrojem doprovodným při rychlém brnkání přes všechny struny (tzv. rasqueados).
V romantismu v 18. století se o lidovou hudbu začalo zajímat i intelektuální publikum. V odborných pojednáních se pak poprvé objevuje termín flamenco, a to jako označení pro Cikány a jejich svébytnou kulturu na jihu Španělska. Původ tohoto slova není dodnes přesně známý. Nejčastěji se spekuluje o odvození od slova flamenco (vlámský, flanderský), protože mnozí ze zpěváků na dvoře Karla I. byli Vlámové a snad proto se toto označení vžilo i pro všechny cizince ve Španělsku, tedy i pro Cikány.
Až v polovině 19. století opouští cikánské flamenco uzavřený rodinný kruh a začíná se předvádět v řadě andaluských taberen. Hudebníci postupem času začali více používat kytaru a svoje vystoupení neustále kultivovali.
Zlomovým rokem v historii flamenka je rok 1860, kdy si zpěvák Silverio Franconetti otevřel v Seville kavárnu – Café cantante – s veřejnou hudební produkcí. Její nebývalý úspěch podnítil otevírání podobných hospod nejen po celé Andalusii, ale i v Barceloně a v Madridu. Lidoví umělci se rychle profesionalizovali a každý se snažil na sebe upozornit osobitým stylem. Tak se začaly vytvářet nejrůznější formy flamenka, z nichž se mnohé zachovaly dodnes. Stále oblíbenější flamenkové motivy se uplatnily i v dílech významných světových skladatelů, jako byli Bizet, Ravel, Debbussy, Glinka či Rimský-Korsakov…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 2/2003

Další informace o Španělsku naleznet zde: http://www.sopka.cz

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace