2 - 2003 Španělsko 1

Katalánsko neznámé

Katalánsko, španělská Cataluňa, jedna z důležitých španělských provincií, má rozlohu téměř 32 000 km2 a je tedy větší než Morava (26 800 km2). Leží na severovýchodě země, v sousedství Pyrenejí a Středozemního moře. A právě tato pobřežní část je známa mnoha českým turistům, kteří s oblibou navštěvují rekreační oblast Costa Brava a Costa Dorada. Někdy zajedou i do historické Barcelony, největšího města Katalánska a výjimečně i do Tarragony. Jen hrstka turistů vyráží do katalánské části Pyrenej...

Vesnice Porrera ve vnitrozemíKatalánsko se od Španělska v mnohém odlišuje. Například jazykem. Mluví se tu katalánsky, což je sice také románský jazyk, ale silně ovlivněný původními Ibery, Kelty a Germány. Má i své dějiny, částečně odlišné od španělských. Například za občanské války v letech 1936—1939, bojovala velká část jejích obyvatel proti frankistickým vojskům a Katalánsko mělo dokonce vlastní opoziční vládu. V neposlední řadě má Katalánsko tradičně vyspělý průmysl zastoupený hlavně odvětvím textilním, kovodělným a chemickým.Vzhledem k poněkud jinému historickému vývoji se Katalánci vymezují jako svébytný národ a volání po státní suverenitě zaznívá čas od času velice silně. Zvláště ve vnitrozemí pak není radno mluvit španělsky, pokud ve vás ovšem nerozpoznají cizince. Tomu je španělština tolerována. Mnozí s vámi ovšem budou raději hovořil špatnou angličtinou, než aby se snížili ke španělské konverzaci. Dokonce i neradi slyší poznámky, že přece katalánština a španělština jsou řeči značně si blízké. Projevy národní hrdosti malého Katalánska, které je v opozici k velkému národu španělskému, někdy mohou cizinci připadat až přehnané. Ale je neskonale těžké rozhodnout, který národ má a který nemá právo na samostatnou existenci.
Uzenářské výrobky - typická součást kuchyně Katalánsko je nejen krásná země, ale má také velice příjemné podnebí. Léta jsou suchá, ve vnitrozemí horká, na pobřeží s osvěžujícím vánkem od moře a mírná zima končí už na sklonku ledna. Brzy nato kraj ožije miliony květů mandloní a v mírném oparu jižního slunce se změní v jediný růžový sad ozvučený bzukotem včel a jarním zpěvem ptáků. V té době je také v plném proudu sklizeň pomerančů a posledních mandarínek, jejichž rozsáhlé plantáže lemují především údolí řeky Ebro a část pobřeží Costa de Azahar, jehož jméno v překladu znamená Pobřeží pomerančového květu. Vůní kvetoucích pomerančovníků srovnatelnou s jasmínem však bývá tento kraj prosycen až v dubnu, kdy bílé květy ozdobí ušlechtilé koruny citrusů.
Tuto krásnou přímořskou zemi si oblíbili už Římané a založili město Tarraca, dnešní Tarragonu. Ta se stala významným městem celé římské provincie a jedním z nejvýznamnějších měst říše římské. Tarraku na přelomu našeho letopočtu spravoval Pilát Pontský, o němž bible říká, že poslal na smrt Ježíše Nazaretského. Římané po sobě zanechali řadu stavebních památek, z nichž většina je alespoň částečně zrestaurována a přístupná veřejnosti. Polorozpadlý amfiteátr se téměř dotýká mořského břehu, o pár desítek metrů dál stojí cirk a zbytky chrámů. Za městem se zachoval akvadukt. Úctu vzbuzují megalitické městské hradby postavené z obrovských kvádrů.
Nejstaršími památkami Katalánska jsou však jeskynní kresby z doby neolitu. Můžeme se za nimi vydat do kopců nad Tivissou, kde zřejmě bylo ideální místo pro založení neolitického sídliště. Leží asi deset kilometrů od údolí Ebra, při staré cestě do Tarragony. Nejvýznamnější je jedna z nejvýše položených jeskyní, ta, z níž je výhled do širého kraje. Přes mříž si lze prohlédnout na stěnách jeskyně dobře patrné kresby zvířat, některé až překvapivě dobře zachovalé. Je to malý zázrak, protože do jeskyně po tisíce let dopadá denní světlo, třebaže nepřímé. Je to zvláštní pocit sedět osaměle před jeskyní, s výhledem do kraje, na stejném místě, kde před mnoha tisíci lety možná sedával neznámý pravěký malíř. Jakou krajinu viděl před sebou asi on?
Předhůří Serra de Montsant Je však zarážející, že téměř žádné místo s jeskynními malbami, které lze v Katalánsku navštívit, není zařazeno do hlavních turistických tras a dá často velkou práci v neschůdném terénu je najít. Prehistorické památky nebývají přesně označeny ani v turistických mapách. V jednom případě byl dokonce kus skály i s nástěnnou pravěkou malbou přenesen do katalánského muzea v Barceloně…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 2/2003

Další informace o Španělsku naleznet zde: http://www.sopka.cz

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace