Kostelní zvony odbíjejí jedenáctou a v jinak mlčenlivém městě prorážejí vzduch jako údery kladivem. Když zvony utichnou, ponoří se ulice znovu do jemné kakofonie ztišených hovorů a klapotu koňských kopyt. Poklidná atmosféra Mdiny ukolébává jako chvíle nedělního oběda na malém městě.
Před vnějším světem je ze všech stran chráněna hradbami, dále příkopem na straně jedné a prudkými svahy skalního ostrohu na zbývajících třech. Ani ruch z přilehlého Rabatu nemá jak proniknout mezi mohutné mdinské zdi. V cestě mu navíc stojí Howardské zahrady, které spolu s parkovištěm a prázdným prostorem před branami města vytvářejí jakousi hranici mezi minulostí a přítomností, mezi opuštěnou Mdinou a životaplným Rabatem.
Na první pohled Mdina působí jako zkamenělý kousek minulosti, kde se už odehrálo vše, co se odehrát mělo:
Být svědkem působení apoštola Pavla a vidět přitom římského Publia podlehnout křesťanské víře. Sloužit jako útočiště Arabům, kteří vymezili její hranice, a později Normanům, již dále rozšířili městské opevnění. Odolat Turkům i Napoleonovi, stát se na nějaký čas domovem johanitů. Sledovat jejich odchod do měst na pobřeží a tiše závidět rostoucí slávě Vallety. S hořkostí pozorovat vlastní úpadek a bezvýznamnost za dob britské vlády. Přeměnit se v ohromnou pozůstalost místní šlechty a v turistický klenot Malty, kde se střípky její minulosti připomínají v několika multimediálních show.
Jen pár aut v ulicích ruší dokonalou iluzi časové smyčky. Kostely, kláštery, šlechtické paláce. Drobná jeptiška spěchající sevřenou uličkou do kláštera Svaté Doroty. Kočáry tažené koňmi. Casa Iguanez, honosný palác nejstaršího maltského šlechtického rodu. Palazzo Gatto Murina ze 14. století. Palazzo Santa Sophia, snad nejstarší ve městě…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 3/2003

Další informace o Maltě naleznet zde: http://www.sopka.cz