Stojí ve dvou řadách podél 34. rovnoběžky jako vojáci strážního kordonu, jenž má pod kontrolou celý šott Al Džerid, největší vysychající saharské solné jezero, po většinu času pokryté solnou kůrou.
Jako Džerid je v Tunisku také označován celý jihozápadní region, který je kromě solných plání proslulý i svými oázami, jedněmi z nejkrásnějších v celé severní Sahaře, a také náhorními plošinami, soutěskami, a nakonec i světovými nalezišti fosfátů.

Solné jezero
Směrem k západním hranicím Tuniska se dno jezerní pánve mění v proláklinu klesající až 16 metrů pod hladinu nedalekého Středozemního moře, břehy jezera se současně rozšiřují až na vzdálenost kolem jednoho sta kilometrů a celková plocha šottu dosahuje kolem 5000 km2. Kdyby nejvýchodnější výběžek této pánve, zvaný Sebkret el Hamma, unikl svým skalním strážcům o pouhých 20 km, které ho dělí od Středozemního moře, a vnořil do něj svůj solí ukoptěný chobot, změnil by se celý šott opět v mořský záliv, jakým byl ještě zcela nedávno, v deštivých, a tedy lepších časech severní Afriky. Ale za této situace přichází částečné vysvobození ze solného zakletí pouze v podobě občasných přívalových dešťů, kdy se nad solnou kůrou nakrátko rozlije mělké jezero. Spící život se probudí explozí planktonu a záhy sem přiletí hejna plameňáků i jiných brodivých ptáků. Mrtvé ticho zaplaší štěbetání a čvachtání, při němž Al Džerid prožívá vzácné, slavnostní dny. Mnohem častěji však podzimní deště promění solnou pánev v páchnoucí solné bažiny, které už pohltily mnoho zvířat i lidí.
Až do minulého století vedla přes solisko, případně přes bažiny, pouze zpevněná stezka značená palmovými kmeny. Podle nich se také šottu říkalo Značkové jezero. O neštěstích, k nimž za tisícileté existence občasných bažin docházelo, se vyprávějí celé legendy. Historicky je doložena zpráva arabského kupce z 12. století o zmizení celé karavany – s lidmi a vzácným nákladem se údajně propadlo do bažin kolem tisíce velbloudů, když vedoucí dromedár patrně sešel ze značkované stezky…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 3/2003

Další informace o Tunisku naleznet zde: http://www.sopka.cz