Na těch ovšem už tak úspěšný nebyl: při první padl u al-Mansúry v Egyptě do zajetí „nevěřících“ a musel za sebe složit tučné výkupné, druhá ho stála život – zemřel nikoli v boji, ale na nakažlivou chorobu, jež decimovala křižácký tábor u Tunisu. Tomuto panovníkovi se podařilo zanechat trvalou stopu i v dějinách umění. Jeho zásluhou vznikla stavba, která nesmí chybět v žádné publikaci o historii architektury: Sainte-Chapelle, patrová kaple při královském paláci v Paříži, vybudovaná jako velkolepá schránka na vzácné relikvie připomínající Kristovo umučení.
Sbírání relikvií nebylo ve středověku pouze projevem hlubokého náboženského zanícení, ale i prostředkem, jak zvýšit prestiž města či státu. Památky vztahující se přímo ke Kristu měly v pomyslném „ceníku“ nejvyšší myslitelnou hodnotu. Tím, že je získal, učinil Ludvík ze svého sídelního města významné místo křesťanstva. Jako hlavní cennost přivezl do Paříže Kristovu trnovou korunu. Získal ji roku 1239, a to způsobem zcela nesvatým: za tučnou sumu ve zlatě relikvii koupil od Benátčanů, kteří ji ukořistili při dobytí Konstantinopole v roce 1204. Po trnové koruně následovalo dřevo z kříže, hřeby, nádobka s Kristovou krví, houba, kopí, purpurový plášť… I to král sehnal jako obratný obchodník, tentokrát od „latinského“ císaře Balduina I., kterého vítězní Benátčané dosadili na byzantský trůn.
Pro tak cenné poklady bylo samozřejmě nutné vytvořit vhodné místo, kde by mohly být bezpečně uloženy a uctívány. Přes očekávání mnohých je král neodvezl do opatství Saint-Denis, v němž byly uchovávány některé státní insignie, ale rozhodl se vystavět pro ně kapli přímo při královském paláci v centru Paříže…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/20003

Další informace o Francii naleznet zde: http://www.sopka.cz