Na jeho výkřik „S boží pomocí!“ se vynořily ze tmy další temné postavy a všichni se společně vrhli na překvapenou posádku. Nevelký oddíl ozbrojenců, který vedl François Grimaldi převlečený za mnicha, po krátkém boji pevnost ovládl. Tak se stali podle legendy Grimaldiové vládci Monaka, zakladateli budoucího knížecího rodu a dnes druhého nejmenšího státu Evropy.
Monacké knížectví má ve světě pověst nejluxusnějšího hráčského doupěte, daňového ráje, dějiště mondénních kulturních a společenských slavností i různých prestižních sportovních soutěží. Všeobecně se předpokládá, že tento v podstatě městský stát žije z lidské zábavy a rozmařilosti. I když to už v mnoha ohledech není tak zcela pravda, pověst přetrvává. To, co zůstává trvalou hodnotou Monaka, je téměř po celý rok příjemné středomořské podnebí a ideální kombinace teplého Ligurského moře s jižním úpatím Přímořských Alp.
Knížectví s rozlohou necelých 2 km2 je v podstatě jen malým, asi 3 km dlouhým kouskem proslulé francouzské riviéry, jíž se také říká Azurové pobřeží. V nejužším bodě je široké jen 140 metrů, v nejširším pak 1 kilometr, a to v místech, kde do moře vybíhá asi 700 metrů dlouhý skalnatý poloostrov. Právě tento ostroh s plošinou na vrcholu, vyzdvižený nad moře až 60 m, lákal k osídlení už od prehistorických dob všechny přímořské kmeny i mořské národy. Srázné, nepřístupné skály poskytovaly tomuto místu ochranu od moře i od souše, zátoky po obou stranách poloostrova byly příhodnými přístavy pro lodě. Tato nedobytnost se stala po tisíciletí výhodou všech osad, které tu od doby bronzové až do počátku novověku postupně vznikaly a zanikaly. Jednoznačnou nevýhodou se jeho nedostupnost ukázala až v druhé polovině 19. století, kdy se Monako chystalo otevřít světu a konečně zbohatnout…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2003

Další informace o Monaku naleznet zde: http://www.sopka.cz