Když se řecký hrdina Jason vydal na své lodi Argo pro zlaté rouno, plul z moře Egejského úžinou Hellespontos (Dardanely) do moře Propontis (Marmarského) a přes další úžinu Bosporus do Pontu (Černého moře), a tam, v zemi Kolchitské (Gruzie), získal nejen zlaté rouno, ale i čarodějku Médeu. K Bosporu také směřovala přes Thrákii Diova milenka Ió pronásledovaná pomstou bohyně Héry. Teprve když se dostala přes Dobytčí brod do Asie, našla klid a porodila Diovi syna.

Istanbul je město, které v sobě nese poselství civilizací od řeckého starověku až po tureckou současnost. Byl založen r. 667 př. n. l. jako městský stát.

Mystérium Orientu se proplétá dějinami Evropy jako zlatá nit. Časté střety našich dvou sousedních světů však zároveň na obou stranách vzbuzovaly zvědavost a zájem o přitažlivé odlišnosti kulturní, náboženské i etnické. Je dobrým příznakem naší doby, že životní styly a názory mladých generací se díky moderním komunikačním prostředkům a rozsáhlým možnostem cestování sbližují. Přesto však existují oázy tradičních hodnot, v nichž si jednotlivé komunity uchovávají po celá staletí neměnný řád a jedinečnost. Istanbulské bazary patří právě do téhle kategorie.

Exotická architektura plochých teras, oslnivě bílých hrází a jezírek s modrou vodou se donekonečna opakuje od úbočí až k vrcholu této snové stavby. Svou rozlohou předčí i ty největší středověké tvrze, ale obdobně jako ony stojí na svažitém horském úbočí a střeží po tisíciletí údolí řeky Velký Mendres i prastarou obchodní cestu od Egejského moře do Anatólie přes průsmyky v pohoří Taurus...

Pohoří Taurus, se svými svahy porostlými piniemi, jako mohutný prstenec obemyká zálivový pás jihotureckého pobřeží, jehož centrem je město Antalya. Jako hradba chrání tento krásný kout Turecka před nepříznivými povětrnostními vlivy z vnitrozemí a vytváří mikroklima, které výtečně slouží palmám a banánovníkům, olivám a citrusům. Jistota více než tří set slunečných dnů a úžasně čisté a teplé moře si zase pochvalují turisté, pro něž je pobřeží mezi městy Kaş na západě a Alanya na východě Tureckou riviérou.

Od syrských hranic jedeme celý den úzkými silničkami na sever, k hoře Nemrut v předpolí Jižního Tauru. V jednom úseku silnice končí, je třeba překonat řeku Eufrat, čekáme tedy na trajekt. Vousatí starci mě zkoušejí z úvodních súr koránu, ženy sedí ve skupině na zemi a dvě z nich si krátí čekání kojením nemluvňat...

„Kappadokie je úžasně romantická země, nic takového nikde na světě nenajdeš. Je divoká a v létě spálená sluncem, ale vinice jsou tam úplně všude, doslova ráj na zemi,“ přesvědčoval jsem kdysi kamarádku před cestou do Turecka. „Jen se podívej na ty skalní věže, nevypadají trochu jako smrže?“ ukazoval jsem jí tehdy hromádku barevných fotografií z centrální Anatólie. „Nezlob se, ale mně připomínají něco úplně jiného,“ zasmála se potutelně a já byl nucen kapitulovat. Fantazie je krásný dar do života...

„Byl jsem v Turecku snad už desetkrát – hlavně si dávejte na všechno pozor,“ varoval nás bývalý důstojník britské armády v důchodu, když jsme seděli na malém trajektu plujícím z řeckého ostrova Kos do tureckého Bodrumu, turistického střediska na egejském pobřeží. „A na spaní se vždy někam pořádně schovejte, jinak vás budou Turci pozorovat celý večer.“ Cestoval se stanem a na jízdním kole stejně jako my, ale na rozdíl od nás byl na cestě devět let. Na lodi jsme jeho vyprávění věřili, protože do Země půlměsíce jsme mířili poprvé.

Efes - jedna z velkých metropolí antiky. Na monumentální Arkádskou cestu, která oslňovala přepychem mramorových staveb, se připojovaly další nádherné ulice, po stranách lemovány sloupovými kolonádami, četnými fontánami s podivuhodnými sousošími, jež nebyly k vidění v celém řeckém světě. Artemidin chrám, postaven na popud lýdského krále Kroisa – jeden ze sedmi divů světa.