8 - 2002 Třeboňsko

Rybníky a rybníkáři

Rybníky jsou fenoménem jihočeské krajiny a trvalou součástí její přírody, historie i kultury. Osudy lidí a rybníků jsou často tak úzce propojeny a propleteny, že prosperita rybníků skoro vždy znamenala i prosperitu místních vesnic a měst, naopak úpadek společnosti se přenášel i na rybníky.

TosltolobikPři pohledu na vodní plochy, tak spokojeně a doširoka rozlité v náruči jihočeských pánví, člověka nutně napadá, že tu snad ta modrá zrcadla nebe musí ležet odjakživa. A také doslova „od jak živa“ tady jsou. Jak ožila zdejší krajina prvními lidskými sídly, objevily se i první, byť dost primitivní rybníky.
Některé z nejstarších rybníků vznikly dokonce i náhodně, jako například Žďár u Nových Hradů, kdy se do propadliny na místě vypáleného lesa stáhla podzemní voda. Stalo se tak za panování Přemysla Otakara I., někdy před rokem 1221. Několik rybníků bylo postaveno i na obchodní Vitorazské stezce, ani ne tak pro chov ryb, ale aby se do nich stáhla voda z okolních bažin. Hráze rybníků pak sloužily jako přechody nejnebezpečnějším územím. Takový bezpečnostní rybník nechal například postavit roku 1359 pan Vojíř z Landštejna a nazval jej svým jménem. Dnes je na mapách označený jako Hraničář a leží u nejsevernějšího bodu Rakouska. Už za vlády Karla IV. a dalších Lucemburků bylo v Třeboňské pánvi postaveno několik velkých rybníků. Patří k nim i Holná v lesním komplexu západně od Ratiboře a především Dvořiště, rybník založený roku 1347 a rozšířený v 16. století Krčínem z Jelčan…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 8/2002.

Hledáte ubytování v Třeboni? Najdete je na: http://www.travelguide.cz

Jaroslava Janoušová

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace