Polsko

Královská metropole

Krakov – Poláky nejuctívanější a turisty nejvyhledávanější polské město, kulturní centrum Malopolska a skoro 560 let (1038-1596) polská metropole. I když ta byla později přenesena do centrálněji položené Varšavy, Krakov zůstal symbolem královského Polska, dějištěm korunovací a pohřebištěm jeho panovníků. Všeobecně je považován za nejkrásnější polské město – i proto, že jako jedno z mála nebylo za poslední války zničeno...

PolskoPůvabné je už zasazení Krakova do krajiny mezi vápencovou Jurou a podhůřím Karpat, nadto při horním toku národní řeky Visly. Kmenem Vislanů byl také na úsvitu svých dějin obydlen. Zda z nich pocházel kníže Krak, který údajně zabil zdejšího draka, jisté není. Zato víme, že území vislanských knížat ukořistil nejprve moravský Svatopluk a později český Boleslav I. (první písemná zmínka o Krakově jako obchodním hradišti je z roku 966).
Roku 999 dobyl město jeho vnuk, syn Měška I. a Doubravky Přemyslovny, Boleslav Chrabrý, kníže kmene Polanů z dynastie Piastovců. On také v roce 1000 založil v Krakově biskupství podřízené arcidiecézi ve Hnězdně, kde nechal pohřbít svého přítele, biskupa Vojtěcha z vyvražděného rodu Slavníkovců. Po jeho mučednické smrti vykoupil jeho ostatky (vyvážil je prý zlatem) a postaral se spolu s císařem Otou III. o Vojtěchovo svatořečení. To, že nechal oslepit svého bratrance Boleslava III., Čechům nijak nevadilo, protože jejich podařený král předtím zmasakroval rod Vršovců. Beztak musel Boleslav Chrabrý pro rozmíšky s římským císařem Jindřichem II. Čechy zase brzy opustit. Vlastní královské korunovace se dočkal až dva měsíce před svou smrtí v roce 1025. V Krakově začal stavět na vápencovém pahorku Wawel hrad, kde od roku 1038 sídlili polští králové, počínaje Kazimírem I. Obnovitelem. Vpád Tatarů v roce 1241 byl zničující, ale král Boleslav Nesmělý (Wstydliwy) město obnovil a vtiskl mu jeho charakteristické šachovnicové uspořádání. Oficiálně se hlavním městem Polska stal Krakov po korunovaci Vladislava Lokýtka v roce 1320. Tehdy končí období údělných knížectví a Polsko se stává jednotným státem.
Jako člen hanzy (od roku 1430) zažil Krakov v 15.–16. stol. nesmírný rozkvět, založený zejména na těžbě soli v dole Wieliczka. Byli sem zváni nejlepší evropští stavitelé, řemeslníci a výtvarní umělci. Slavný řezbář Veit Stoß z Norimberka tu prožil plných 13 let a zakázky se mu jen hrnuly. Hradní komplex na Wawelu byl přestavěn v renesanční zámek, v roce 1364 založil Kazimír Veliký univerzitu, později nazvanou Jagellonská. Za vlády Zikmunda II. Augusta v 16. stol. měl Krakov kolem 30 000 obyvatel...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2017

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace