Písecko

Krokodýli ve stínu platanů

Když se řekne Protivín, mohlo by se podle jména skoro zdát, že v něm žijí samí svárliví a zamračení lidé, kakabusové a morousové, až by se jeden skoro bál tam zajet. Ale kdež! Vsadím se, že poměr mrzoutů a lidí vstřícných je v Protivíně úplně stejný jako kdekoli jinde v naší zemi. Ba co víc, pětitisícové městečko nabízí návštěvníkům tolik zajímavostí, kolik jich člověk zpravidla nečeká ani v místě daleko větším. A takhle se starat o své hosty žádný protiva nedokáže..

.

S tím názvem se to má tak. Opravdu je odvozen od vlastního jména jakéhosi Protivy, jenže ve středověkých Čechách to bývalo jméno dosti hojné, v rodu pánů z Rožmitálu i jinde, které vzniklo z označení člověka nejen vzpurného, ale také toho, jenž se dovedl dobře bránit a nenechal si nic líbit. Nejstarším písemným dokladem, v němž se zmiňuje Protivín, je latinská listina z 1. září 1282. Touto listinou, podepsanou in Protiwins, na Protivíně, darovali bratři Litold, Oldřich a Rydkéř Prušinkové (šlo o hornorakouský rod Prüschenků) vyšebrodskému klášteru statek v Novosedlech. Bratři tehdy na Protivíně pravděpodobně sídlili, i když to není úplně jisté. Vlastní založení hrádku u brodu přes říčku Blanici se klade kamsi k roku 1260. Z hrádku postupně vznikl hrad a pak zámek, v němž mnoho z původní stavby nezůstalo...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2010

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace