Písecko

Na nivách Otavy a Blanice

Jedna z nejkrásnějších krajin Písecka leží v protáhlém terénním prohybu Českobudějovické pánve, který vybíhá od Protivína k Dobevi a odborně se nazývá pánev Putimská. Někdy se jí také říká Jihočeská brána...

.

Je to krajina mnoha potoků, které ústí do Otavy nebo do Blanice, ale všechny nakonec stejně dotečou do Vltavy. Je to krajina mnoha mělkých rybníků, vlhkých luk, mokřadů a tůněk. Je to krajina božích muk u cest, vodních tvrzí a malebných obcí. Zkrátka jižní Čechy ve své typické podobě leží na jihozápad od Písku, mezi Mehelnickou vrchovinou a šumavským podhůřím. Když vystoupíme na západní svahy Píseckých hor, třeba do svažité obce Paseky, přehlédneme odtud celou terénní brázdu až k obzoru, kde se zvedá impozantní hradba Šumavy. Právě toto pohraniční horstvo hýčká Jihočeskou bránu teplými fény, drží ji v závětří před studenými větry, ale také v deštném stínu. I když je v tomto teplém koutku Písecka tolik stojaté i tekoucí vody, dost málo tu prší – to proto, že většinu dešťů přicházejících od západu pochytají šumavské svahy a sem, do podhůří, ji posílají koryty potoků a řek. Také dvě největší řeky tohoto kraje, Otava a Blanice, jsou dcerami Šumavy...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2010

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace