1 - 2009 Peru

Andské lodě

Lamy – zvířata u nás známá většinou jen luštitelům křížovek jako „bezhrbý velbloud na čtyři“ hrála výraznou roli v prekolumbovských kulturách jihoamerických velehor a v mnoha ohledech neztratila svůj význam ani později. Pro přepravu jakýchkoli nákladů v Andách byli tito sudokopytníci až do rozvoje automobilové dopravy tak nenahraditelní, že získali přídomek, jenž dal název i tomuto článku...

.Lamy jsou opravdu blízcí příbuzní velbloudů, s nimiž mají společné některé unikátní anatomické a fyziologické znaky stejně jako třeba skutečnost, že jsou to mimochodníci (při chůzi zdvihají najednou obě nohy na jedné straně těla), nebo že rády (a velmi přesně) plivou. Jsou to zvířata výborně přizpůsobená vysokohorskému prostředí, která se spokojí s nepříliš kvalitní pastvou a vydrží dost dlouho bez vody. Jejich domestikace proběhla už velmi dávno. Podle archeologických nálezů byly lamy domácími zvířaty již nejméně v polovině třetího tisíciletí př. n. l., některé odhady však sahají ještě alespoň o tisíc let hlouběji proti proudu času. Na rozdíl od některých jiných domácích zvířat víme v případě lam zcela přesně, z jakých divokých předků pocházejí, neboť tyto divoké lamy stále ještě žijí ve volné přírodě. Existují ve dvou druzích – daleko hojnější guanako žije od nížin až do nadmořských výšek kolem 4800 m a vyskytuje se od jižního Peru až po východní Argentinu. Vikuňa je daleko vzácnější, menší, s mnohem jemnější srstí a je vázána pouze na vysokohorské prostředí – žije v Andách na náhorních rovinách od 3500 m n. m. výše.

Také domácí lamy tvoří dva základní typy, které se pak ještě dále dělí zejména podle délky a kvality srsti. Nejběžnější je lama krotká, která vznikla domestikací guanaka. Druhým základním typem domácí lamy je tzv. alpaka s mimořádně kvalitní jemnou vlnou. O jejím původu není dodnes jasno, možná, že jde o křížence již zdomácnělé lamy s divokou vikuňou.

.Zatímco alpaky se chovaly vždy jen na srst, lamy krotké dokázali  indiáni využívat nejrůznějším způsobem zaživa i po smrti. Samozřejmě používali i jejich vlnu, ale kromě ní také maso, kůži, kosti (na výrobu různých nástrojů) i trus (na topení a jako hnojivo). Zcela zásadní bylo jejich využití jako soumarů, neboť andští indiáni neznali kolo. Lamy však neunesou mnoho, nanejvýš 50 kg, proto se také nikdy nestaly jezdeckými zvířaty. I když na rovině umí lama na kratší vzdálenost běžet rychleji než kůň, ve vysokohorském terénu zvládne ujít s nákladem jen asi 10–20 km za den, což však plně korespondovalo s možnostmi lidí. A tak křižovaly Andy po inckých cestách nekonečné karavany lam, přepravující vše, co bylo potřeba – potraviny, nejrůznější zboží, stavební materiál, vodu. Dnes sice na mnoho míst dojedou náklaďáky, ale pro venkovany zůstaly lamy pořád důležitým hospodářským zvířetem – právě v Peru žije jejich největší populace na světě, která čítá přes milion jedinců.

Je pochopitelné, že zvíře tak významné pro fungování celé společnosti figurovalo i v různých náboženských obřadech a vstoupilo do řady mýtů a legend. Při některých ceremoniálech byly lamy obětovány – pro tyto účely byla vyhrazena zvláštní skupina zvířat, jež se nepoužívala na nic jiného. Pro nejvýznamnější obřady byly potřeba lamy, které byly buď celé bílé, nebo celé černé. Velekněz otevřel hruď takového zvířete zlatým obřadním nožem tumi a rukama vyjmul ještě tepající srdce, po něm plíce a další vnitřnosti, z nichž pak věštil budoucnost. Nakonec bylo celé obětované zvíře i s vnitřnostmi spáleno. V mnoha inckých hrobech se našly malé sošky lam, které se tam vkládaly při pohřbu zřejmě jako oběť bohům, jež měla zajistit plodnost stád.

.Lamy vystupují i v inckém mýtu o potopě, kterou bohové seslali na lidi za jejich špatné chování. Dva bratři si jednoho dne všimli, že se jejich lamy chovají podivným způsobem a dívají se pořád k nebi. Zeptali se jich, proč to dělají, a lamy jim odpověděly, že jim hvězdy řekly o velké potopě, která se blíží. Bratři svým lamám uvěřili, a proto se s celými svými rodinami i stády odebrali vysoko do hor a ukryli se tam v jeskyni na úbočí hory nejvyšší. Pak začalo pršet a pršelo čtyři měsíce a čtyři dny. Když déšť skončil a voda opadla, oba bratři se svými rodinami znovu zalidnili svět. A lamy prý od té doby žijí vysoko v horách, v bezpečí před vodou a nedaleko hvězd, jimž jsou stále vděčné, že je před potopou varovaly.

 

kategorie: 1 - 2009 Peru

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace