1 - 2009 Peru

Islas Ballestas

Řev, troubení, chrochtání a funění tisíců lachtanů, téměř odpudivý pach guána, křik a šumění křídel tisíců mořských ptáků, hukot vln a větru, okolo jen bizarní skalní útvary s oblouky, jeskyňkami a tunely a šedomodrá hladina moře. To jsou kamenité Islas Ballestas, od roku 1996 součást Národní přírodní rezervace Paracas...

K ptačím obyvatelům rezervace patří i pelikáni

 

Z města Pisco, vzdáleného od rezervace asi 20 km, jsme sem vyrazili hned po ránu. Pevninskou část si necháváme na odpoledne a pokračujeme hned na ostrovy. Odpoledne se totiž velmi často zvedá obávaný vítr o rychlosti přes 32 km/h, kdy je plavba rychlými čluny k ostrovům v Tichém oceánu zakázána. Tento pobřežní vítr, údajně nejsilnější na celém tichomořském pobřeží, se jmenuje paraca a dal název celému poloostrovu.

Islas Ballestas, to je svět sám pro sebe. Ostrovy, jimž se také někdy říká miniaturní Galapágy, tvoří několik rozeklaných skal uprostřed oceánu. Milovníci flóry sem jezdit nemusejí. Neroste tu totiž vůbec nic. Zato milovníci fauny si přijdou na své. Ostrovy jsou domovem tisíců a tisíců mořských ptáků a nemenšího počtu lachtanů hřivnatých a lachtanů jihoamerických. Mnozí si možná řeknou: „Lachtani, to je toho, vždyť jsou k vidění v každé zoo.“ Vidět je však v takovém množství a v jejich přirozeném prostředí, pozorovat jejich životní projevy ve volné přírodě, to je zážitek na celý život. Tamhle se malý lachtan snaží z moře vyšplhat na kamennou plošinu, o kousek dál samice kojí mládě, vedle ní se povaluje obrovský neforemný samec zívající nudou. Na občasnou návštěvu turistů na podivných plavidlech jsou zdejší lachtani zvyklí. Vůbec si nás nevšímají, naopak, míří k nám několik desítek jedinců, snad aby nás pozdravili…

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2009

kategorie: 1 - 2009 Peru
Dolní navigace