Inkové věřili, že pozemský svět je odrazem nebeského řádu - důkazů pro to měli ve svém okolí dostatek. Tam, kde to nebylo tak zcela zřejmé, pomohla lidská ruka. Hlavní hvězdy a souhvězdí se nacházely v blízkosti Mléčné dráhy, kterou Inkové nazývali Mayu, řeka. Tato nebeská řeka měla svůj protějšek v řece Urubambě, podél níž se nacházejí významné incké lokality Pisac, Ollantaytambo a Machu Picchu. Právě údolí Urubamby bývá označováno jako“ Svaté údolí“. Sakrální a profánní stránka v životě incké společnosti byly úzce propojeny a celá země byla poseta tzv. huacas, posvátnými místy či objekty...
Svaté údolí tak možná nebylo o nic svatější než jiná údolí, ale řada faktorů jeho význam zvyšovala. Příjemné klima a úrodná půda jsou v drsném prostředí And malým zázrakem. Vedla tudy zároveň cesta do džungle, odkud na incké stoly proudilo ovoce a rostliny tropických nížin a také lístky koky, tolik nezbytné pro náboženské obřady a festivaly. Zároveň to bylo místo strategické, které chránilo Cuzco před vpády Anti, divokých amazonských kmenů…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2009