3 - 2008 Peking

Zahrada, park, palác a co ještě?

Je to park nebo palác? Ukázka klasické dřevěné čínské architektury 19. století nebo příklad bohapustého mrhání prostředků ve chvíli, kdy státní pokladna zeje prázdnotou? Místo bezbřehých radovánek nebo tajných státnických rozhodnutí? To i to, oboje a všechno – Letní palác…

Na severozápadním okraji Pekingu se rozkládá na ploše asi 290 ha areál, pro který se už dobrých sto let používá nejčastěji označení Letní palác. Nečekejme však žádnou mohutnou rozlehlou budovu s několika patry a stovkami oken. Pravda, je tu dohromady 3000 pokojů, ale ty se nacházejí v nesčetných stavbách rozmístěných po parku, jehož nejnápadnějšími dominantami jsou Wan-šou-šan, hora Dlouhověkosti, a Kchun-ming-chu, uměle vybudované jezero pojmenované podle svého slavného vzoru, jezera v Čchang-anu, velkolepém hlavním městě dynastie Tchang, která vládla Číně od 7. do počátku 10. století. Ano, jsou tu i stavby nepřehlédnutelné, jako třípatrový, osmiboký, přes 40 m vysoký pavilon Libovonného Buddhy (Fo-siang-ke) na úbočí hory Dlouhověkosti. Do dějin však vstoupily spíše ty tradiční přízemní, jako třeba nenápadná síň Nefritových vln (Jü-lan-tchang) se soukromými pokoji a zároveň domácím vězením císaře Kuang-sü (1875–1908), v němž ho držela jeho teta a regentka Cch´-si…

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2008

Další informace o Číně naleznet zde: www.sopka.cz

kategorie: 3 - 2008 Peking

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace