Na severozápadním okraji Pekingu se rozkládá na ploše asi 290 ha areál, pro který se už dobrých sto let používá nejčastěji označení Letní palác. Nečekejme však žádnou mohutnou rozlehlou budovu s několika patry a stovkami oken. Pravda, je tu dohromady 3000 pokojů, ale ty se nacházejí v nesčetných stavbách rozmístěných po parku, jehož nejnápadnějšími dominantami jsou Wan-šou-šan, hora Dlouhověkosti, a Kchun-ming-chu, uměle vybudované jezero pojmenované podle svého slavného vzoru, jezera v Čchang-anu, velkolepém hlavním městě dynastie Tchang, která vládla Číně od 7. do počátku 10. století. Ano, jsou tu i stavby nepřehlédnutelné, jako třípatrový, osmiboký, přes 40 m vysoký pavilon Libovonného Buddhy (Fo-siang-ke) na úbočí hory Dlouhověkosti. Do dějin však vstoupily spíše ty tradiční přízemní, jako třeba nenápadná síň Nefritových vln (Jü-lan-tchang) se soukromými pokoji a zároveň domácím vězením císaře Kuang-sü (1875–1908), v němž ho držela jeho teta a regentka Cch´-si…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2008

Další informace o Číně naleznet zde: www.sopka.cz