3 - 2008 Peking

Město, kde běžná měřítka neplatí

Kdysi to byl Severní mír, Pej-pching, to ještě předtím, než získal nové postavení a s ním i jméno Severní hlavní město, Pej-ťing, po našem Peking. Vládli odtud císařové i předseda Mao se svými soudruhy. Jedni i druzí by asi měli dnes trochu potíž své město poznat. Skoro 14 milionů lidí, dva miliony aut, plocha blížící se čtvrtině rozlohy České republiky, více než 14 tisíc kilometrů ulic a silnic. Stále více hypermoderních křivek z oceli a skla, jež přinejmenším na první pohled překrývají připomínky minulosti…

Snad jen suchý vítr z Gobi, přinášející až do centra zrníčka pouštního prachu, zůstal stejný. Jaký je dnes Peking? Je pro své obyvatele a návštěvníky stále ještě „mírem“, nebo spíše již opět „bodlákovým městem“, jak se prý jmenoval jeho dávný předchůdce z dob, kdy na druhém konci světa Řekové dobývali Tróju?
V Pekingu je dnes běžné, že i místní občas zabloudí. Na místě, kde v úzké uličce ještě před pár měsíci ženy prodávaly zeleninu, se dnes táhne široký bulvár zacpaný automobily. Místo přízemního domku s dvorkem, kde ve stínu košatého stromu popíjeli stařečci čaj a hráli madžong, se za rok tyčí třicetipatrový panelák. Město se proměnilo ve staveniště. Jen těžko lze uniknout hluku buldozerů, obzor protínají otáčivé štíhlé konstrukce stavebních jeřábů, rozložitá nákupní centra a kancelářské bloky se stávají novými dominantami velkoměsta…

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2008

Další informace o Číně naleznet zde: www.sopka.cz

 

 

kategorie: 3 - 2008 Peking

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace