Paříž

Ale ne! Už zase něco o Paříži?

Některá slova prchají před nepopsaným listem papíru, jako by se bála, že na něm navždy ulpí. Jiná se na něj samovolně hrnou v exhibicionistické touze po zvěčnění. V poťouchlém obrazu, který odráží zakřivené zrcadlo v obludáriu naší mysli, stává se město papírem a my jeho slovy. Bojíme se, aby nás Paříž nepohltila, neušpinila, nevysála, a přitom toužíme být jí obklopeni, proniknout do ní a nechat se v ní rozpustit. Máme strach pátrat po přeludu, abychom se jím sami nestali, a přece se pořád znovu o zachycení onoho přeludu pokoušíme...

PařížPoctivá příprava je základem úspěchu. Po docela častých návštěvách francouzského hlavního města v 90. letech minulého století se mi tak nějak přihodila pauza, kterou až na jeden bleskový výpad do pařížské zoo ukončily teprve dvě cesty v rychlém sledu předloni na podzim a počátkem loňského léta. A tak beru útokem knihovnu, nejdřív vlastní, poté Městskou. Nezajímají mě turistické průvodce, ale všechno ostatní. Vzdávám to ve chvíli, kdy sloupec knih vydaných v češtině za posledních 15 let dosahuje půlmetrové výšky. Vzpomínky, rozhovory, cestopisy současné, historické i umělecké, poéma, román, črty a perličky, postřehy, rozbory, výklady a návody. Jak chápat Paříž. Jak objevovat Paříž. Jak se z Paříže nezbláznit. Jak Paříž přežít. Je možné, že o ní ještě něco nebylo napsáno? Stěží. Tak proč se do toho pořád všichni pouštíme? Odpověď je jednoduchá – protože to je Paříž!
Znáte jiné město na světě, kde někteří současníci přirovnávali jisté prvky secesní výzdoby vchodů do podzemní dráhy k ženským vejcovodům? Kde bloudí s plánkem v ruce dvojice tchajwanských turistek hřbitovem a zoufale se ptá kolemjdoucích: „Nevíte, prosím, kde leží Hector Berlioz?“ Kde v některé stanici musíte zdolat třeba 126 schodů, abyste se dostali z jedné linky metra na druhou? Kde po ulicích chodí dívky s nohama snad delšíma než ty, na kterých už rovných 125 let stojí la dame de fer, původně jen na dvacet roků povolený vykřičník nad Světovou výstavou 1889 dijonského inženýra Eiffela? Kde v samém srdci, v prvním obvodu, najdete výlohu se zavěšenými vycpanými potkany jako upoutávku obchodu s potřebami na hubení a odpuzování obtěžující havěti (tradice od roku 1872)? Kde si do znaku dali bárku na vlnách s doprovodným mottem: Vlnami zmítaná, ale nepotopená?

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2015

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace