Orlické hory a Podorlicko

Jako v nebi, to je jistý

Ať se zadíváte na Orlické hory odkudkoli, spatříte vláčné linie a poklidné obliny. Strohost a drsnost tu nemají místo – a jak by mohly, když těmto horám vládne žena, princezna Kačenka? Krajinu vlídnou a přirozeně krásnou najdete i v podhůří, protkaném stuhami dvou Orlic a hustou sítí cyklostezek, posetém množstvím historických šlechtických sídel, roubených chalup, půvabných městeček i vsí. Pobyt tady je jako pohlazení po duši...

Země světa - Orlické horyOrlické hory se táhnou v úzkém (3–8 km), asi 55 km dlouhém pásu od severozápadu k jihovýchodu při česko-polské hranici, zhruba od Olešnice v Orlických horách až téměř po Štíty. Nejvyšší jsou ve své severní části, Deštenské hornatině, kde se tyčí všech jejich 15 vrcholů dosahujících minimálně 1000 m n. m., včetně toho nejvyššího, Velké Deštné (1115 m n. m.). Vloni na podzim na ní byla otevřena nová a krásná, 18 m vysoká rozhledna, jejíž ocelová konstrukce je obložena šikmo kladenými modřínovými trámky. Celek má připomínat déšť za větru – počasí, jež tu rozhodně není neobvyklé. Z rozhledny se otevírá nádherný výhled – na jihu Rychnovsko, na východě polské Bystřické hory a za nimi Králický Sněžník, na severozápadě Krkonoše a při dobré viditelnosti i Ještěd.
Na východ od Rokytnice v Orlických horách se až k Tiché Orlici rozkládá nejmenší a nejnižší ze tří částí Orlických hor, Mladkovská vrchovina. Ale pozor, neznamená to, že by šlo o část nezajímavou. Vždyť v ní najdeme jeden ze symbolů Orlických hor, Zemskou bránu, průlom Divoké Orlice jejich sníženým hřebenem. Jak se dočtete v jednom z následujících článků, Jára Cimrman sice Zemskou bránu vyhodnotil jako místo pro stavbu přehrady nevhodné, nicméně zhruba o 10 km dál po proudu prvorepublikoví inženýři tok Divoké Orlice opravdu přehradili. V letech 1933–1938 tam vznikla vodní elektrárna a přehrada Pastviny. Kvůli ekonomické krizi tehdy rozhodlo ministerstvo práce o tom, že hráz se nebude stavět z betonu, jak již tehdy bylo běžné, ale z kamenů, aby se na stavbě mohlo zaměstnat co nejvíce dělníků. Vznikla tak poslední kamenná hráz u nás, dnes technická památka. Až u ní budete stát, pohleďte na ni s úctou. Jeden každý kámen v ní se musel před zasazením očistit ručně ocelovým kartáčem, aby na něm nezůstaly žádné nečistoty, jejichž pozdější vymletí tlakem vody by mohlo vést k netěsnosti přehrady. Dnes se elektrárna využívá pouze ve špičkách, ale přehradní nádrž je významným rekreačním centrem.
Za Tichou Orlicí se pak na svém jihovýchodním konci Orlické hory vzpínají Bukovohorskou hornatinou opět skoro k tisícimetrové hranici, ale už jí znovu nedosáhnou, vrchol nejvyšší Bukové hory leží v 958 m n. m. Na západní straně lemuje Orlické hory prakticky v celé jejich délce Podorlická pahorkatina, přičemž mezi oběma geomorfologickými celky není v přírodě patrná hranice. Termín Podorlicko, jakkoli běžně používaný, nemá žádné exaktní vymezení. Někdy se nepřesně ztotožňuje právě s Podorlickou pahorkatinou, zřejmě na základě jejího jména. Kdyby tomu tak opravdu bylo, nepatřily by do Podorlicka například Rychnov nad Kněžnou, Vamberk, Opočno ani Potštejn. Sami uznáte, že v takovém případě by to „nesedělo“. A tak k vymezení Podorlicka tak, jak se tradičně chápe, musíme k Podorlické pahorkatině připojit ještě velkou část Orlické tabule a taky kousek Svitavské pahorkatiny.
Základem stavby Orlických hor jsou krystalické horniny starohorního stáří. Orlické hory vznikly během prvohorního variského vrásnění, rozhodující vliv na vývoj jejich reliéfu pak měly saxonské tektonické pohyby v křídě a během třetihor, následované zejména ve čtvrtohorách denudací a erozí. Ony široké ploché hřbety se zaoblenými tvary, jež tu na nás působí tak přívětivým dojmem, jsou z geomorfologického pohledu vyzdviženou a denudovanou paleogenní parovinou...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2020

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace