Orlické hory a Podorlicko

Na vysokém ostrohu

Třítisícové Opočno se pyšní velmi dobře zachovalým historickým jádrem, které se táhne od hlavního Kupkova náměstí k jihu a je zakončeno rozlehlým zámeckým areálem, jenž vrcholí samotným zámkem na okraji skalního ostrohu spadajícího příkře do úzkého údolí Zlatého potoka...

Země světa - Orlické horyNechte si na Opočno dost času. Šikovné uspořádání tří zámeckých prohlídkových okruhů, které na sebe plynule navazují v rámci jedné prohlídky, vám ho trochu ušetří, ale musíte naopak zase počítat s tím, že procházka zámeckým parkem a několika uličkami staré části městečka vám ho docela dost sebere.
Pokud zvolíte pro cestu z Kupkova náměstí k zámku Zámeckou ulici, povede vás kolem zahradnicky nejintenzivněji upravené horní části zámeckého parku až k bráně, kudy můžete vstoupit dovnitř. Stojí u ní letohrádek, renesanční stavba z roku 1602, na počátku 19. stol. empírově upravená, a na druhé straně této malé části parku dodnes funkční palmový skleník. Odtud se samozřejmě můžete vydat dolů, ke Zlatému potoku, a užít si procházku jeho údolní nivou podél Dolního a Horního zámeckého rybníka. Připomínkou toho, že poprvé nechal tuto část parkově upravit Rudolf Josef Colloredo-Mannsfeld kolem roku 1816, tedy v době, kdy vládl romantismus, není jen čínský pavilon, ale třeba taky orlí hnízdo. Když se budete pozorně dívat, určitě objevíte ve skalách podél cesty velkou dutinu a v ní sedícího vycpaného dravce. Po hrázi Horního rybníka přejdete na druhou stranu a pak už vystoupáte přímo na druhé zámecké nádvoří.
Když nepůjdete do dolní části parku a budete pokračovat Zámeckou ulicí, projdete nejprve kolem míčovny postavené ve stejné době jako letohrádek a pak kolem rodného domu nejslavnějšího opočenského rodáka, světoznámého malíře Františka Kupky, na průčelí s pamětní deskou a umělcovou bustou. Kupka ale strávil v Opočně jen prvních 13 měsíců svého života, poté vyrůstal a chodil do školy v nedaleké Dobrušce. Vzápětí vyústí Zámecká ulice na rozlehlé Trčkovo náměstí, které si zaslouží alespoň kratší zastávku. Jeho severní stranu lemují patrové měšťanské domy s pěkně opravenými fasádami. Některé z nich mají ještě gotické základy, krásná renesanční sgrafitová výzdoba se dochovala ve štítu domu čp. 13, i když jeho spodní část byla, tak jako průčelí většiny těchto domů, přestavěna klasicistně po požáru v roce 1803 a přišla o původní podloubí. V jihozápadním rohu náměstí stojí kostel Nejsvětější Trojice a fara. Kostel nechal postavit po dokončení zámku v roce 1567 Vilém Trčka z Lípy jako místo pro rodovou hrobku. Na začátku 18. stol. byl, zřejmě za účasti architekta Alliprandiho, zvětšen a především v exteriéru barokně upraven, zatímco zajímavý trojlodní interiér s pozdně gotickou klenbou a unikátními renesančními ozdobnými galeriemi na ionských sloupech podél stěn postranních lodí zůstal v podstatě renesanční, byť s barokním zařízením. Východní stranu náměstí uzavírají budovy patřící již k zámeckému komplexu – tzv. úřednický dům s navazujícím zámeckým pivovarem a hospodářské budovy s jízdárnou. Právě mezi nimi vstoupíme do zámeckého areálu, na parkově upraveném prvním nádvoří si nezapomeneme prohlédnout jedinečný, snad až 200 let starý exemplář ořešáku černého, rozložitý tak, že se sem už sotva vejde, zahneme doprava, projdeme průchodem v severním křídle zámku a staneme ohromeni krásou na druhém nádvoří, ze tří stran lemovaném třemi pásy arkád – v přízemí a prvním patře mají půlkruhové oblouky na sloupech, ve druhém patře rovné kladí na dvojnásobném počtu sloupů.
Opočenské druhé neboli vnitřní nádvoří je místem, kde se má návštěvník v prvé řadě kochat renesanční architekturou, případně výhledem z terasy do parku dole a na Orlické hory na obzoru. Ale kromě kochání ho můžeme využít i k připomenutí základních údajů o zámku. Nejdříve tu stál hrad, který postavili Drslavicové někdy v 1. pol. 14. stol. Jeho jedinou připomínkou je dnes válcová studniční věž (nikoli hladomorna, jak se dřív často uvádělo) kousek níž ve svahu pod severovýchodním nárožím zámku. V roce 1495 koupili opočenské panství Trčkové z Lípy a začali hrad upravovat. Za Viléma Trčky vzniklo v letech 1560–1567 renesanční severní a západní křídlo s arkádami. Jižní křídlo v současné podobě odpovídající oběma křídlům předchozím je zřejmě dílem až o více než 100 let mladším, postavené po požáru, k němuž došlo na konci 17. stol. V rámci těchto barokních úprav, vedených Giovannim Battistou Alliprandim, dostalo také horní patro arkád rovné kladí a původní růžová sgrafita nahradila červeně natřená fasáda, díky níž se tehdy zámek označoval jako „Červený Opočen“. To už ale nepatřil Trčkům z Lípy. Jejich majetek byl zabaven poté, co Adam Erdman Trčka, blízký spolupracovník Albrechta z Valdštejna, byl spolu s ním zavražděn v Chebu, a následně Opočno koupili od císaře Colloredové z Walsee. Ve 2. pol. 18. stol. došlo po sňatku Františka I. de Paula Gundakar s dědičkou po meči vymřelého rodu Mansfeld ke spojení obou rodů, takže vzniklo rodové označení Colloredo-Mannsfeld. (Kvůli chybě v příslušné listině se jméno rodu dodnes používá v podobě s nn, s jednou výjimkou. Poslední předválečný majitel Opočna, Josef III. Colloredo-Mansfeld, se začal s ohledem na historickou pravdu psát jen s jedním n, což dodržují i jeho potomci, včetně Kristiny Colloredo-Mansfeld, jež vede už více než 20 let spory s českým státem o restituci zámku a jeho mobiliáře...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2020

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace