Opavské Slezsko

Za přírodou Opavska

Všeobecně se ví, že Opavsko je naší nejexponovanější hraniční oblastí v tom smyslu, že tady po staletí docházelo k setkávání a ke střetům značně různorodých vlivů mocenskopolitických, kulturních, jazykových i jiných. Naopak není běžně známo, že také zdejší krajina je hraniční oblastí. Je místem styku dvou geomorfologických celků vyššího řádu a síly, které ji formovaly, byly rovněž hodně různorodé. Na první pohled to ani není znát, jelikož na svou pestrost a rozmanitost přírodní prostředí Opavska nijak hlasitě neupozorňuje...

OpavskoKdyž se podíváme na mapu geomorfologického členění republiky, vidíme, že její povrch náleží ke čtyřem velkým evropským provinciím, přičemž hranice mezi Českou vysočinou, která zabírá zhruba 75 % rozlohy státu, a Středoevropskou nížinou prochází právě Opavskem. Druhá provincie ukrajuje z rozlohy celého Česka pouhých 0,5 %, což činí přesně 395 km2. Toto území (vyjma izolovaného ždibce 23 km2 v Osoblažském výběžku) tvoří sever regionu při hranici s Polskem a nazývá se Opavská pahorkatina. Skládá se ze dvou podcelků, z Poopavské nížiny a Hlučínské pahorkatiny, sahající východním směrem až k Odře.
Současná tvářnost mírně zvlněné krajiny Opavské pahorkatiny, jejíž nejvyšší elevace jen o málo přesahují třísetmetrovou hranici nadmořské výšky, je do značné míry ovlivněna čtvrtohorním zaledněním. Podloží tu tvoří až několik desítek metrů mocné uloženiny morén pevninského ledovce, jehož čelo se během halštrovského a mladšího sálského glaciálu zastavilo jižně od Opavy, v druhém případě až na úbočí Nízkého Jeseníku. Povrch ledovcových nánosů byl potom částečně zarovnán a přemodelován mrazovými erozními procesy při posledním glaciálu, kdy už sem ale ledovec nedosáhl. Nejhmatatelnější připomínkou těchto drsných dob jsou bludné (eratické) balvany, tedy různě velké kameny až bloky načervenalé skandinávské žuly, které sem doputovaly s ledovcem ponejvíce z dalekého Švédska, ale třeba i z Alandských ostrovů. Pro svou nápadnou tvarovou i barevnou odlišnost byly v dávné minulosti uctívány různými rituály, dnes je ctíme coby přírodní památky. Na Opavsku si je můžete prohlédnout na více místech, ty menší v expozici Slezského zemského muzea, větší pak vystavené v ulicích či parcích, například v Hlučíně, v Raduni a ten nejznámější v Opavě u zahrady minoritského kláštera...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2017

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace