Novohradské hory

Kraj nejzadumanější Země zamyšlené

Starověcí obyvatelé Podunají s posvátnou bázní hledívali na temnou hradbu hor lámající sluneční paprsky, za níž se vypravovali jen odvážnější z nich, aby tam, v třísovském oppidu, nejvýznamnějším z celého řetězce, i v dalších, navlečených jako korálky nad řekou Malší, měnili sůl za šperky, nádobí a řemeslné výtvory zručných rukou Keltů. Ze strany druhé jeví se pak ona hradba tajemným modravým obzorem, jenž svažuje se k bájné neviditelné Veliké řece. Však také vrcholky kopců Slepičích hor, plné přízračna téměř hmatatelného, byly nesčíslněkrát svědky prastarých obřadů, jimž právě obzory pomezí Novohradska, Waldviertlu a Vitorazska posloužily jako kulisa...

.Ani tlaky Římanů, germánských Hermundurů či záhy odtáhnuvších předků Bavorů nezanechaly v tomto odedávna neprostupném pohraničí významnějších stop, a tak zachmuření a opatrní Doudlebané, jimž se ona mystická místa stala rovněž svatými, od 7. stol. jen pomalu osidlovali neobydlenou divokou zemi pralesů, močálů a skal podél stezek a řek.
Kraj odlehlý a divokou zvěří oplývající nestal se pak předmětem valného zájmu ani Slavníkovců, ani Přemyslovců. Naopak vlivy germánské pronikaly od Weitry, hradiště vitorazského, směrem severním a přes hraniční hvozdy přinášely do opuštěné země křesťanství. Tak se také statek Žár stal v roce 1186 majetkem cisterciáckého kláštera v rakouském Zwettlu. Za vlády Jana Lucemburského se řídce osídlená, leč strategicky významná oblast stala trvalou součástí zemí Koruny české, nicméně tehdejší kolonizační politika panovníka nebránila tomu, aby německorakouská ministeriálská šlechta Kuenringů nezakládala mezi rožmberskými panstvími menší sídla (Scheibenschlag – Šejby, Reichenau – Rychnov). V místech nového osídlení vznikala pak i centra duchovní, jako románský kostel v Horní Stropnici i raně gotické sakrální stavby Nových Hradů, Malont a Žumberku...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2010

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace