Novohradské hory

Pamětí stromů

Z hlediska zachovalosti přírodních krás patří u nás Novohradské hory k místům nejméně dotčeným. Jistěže je celá oblast, stejně jako většina plochy Evropy, stoprocentně změněna lidskou činností a zdejší hvozdy nemají s původními středoevropskými horskými lesy mnoho společného, protože v nich stále převládají uměle zavedené, po staletí pěstované a těžené rychle rostoucí smrky. Plochy lesů, luk, skal a vody, kde po osídlení není ani stopy, jsou tu však ohromné. K odlehlosti a nepřístupnosti, jež poznamenaly nízkou hustotu osídlení po obou stranách hranice, přibylo z československé strany gigantické a prakticky pusté hraniční pásmo. To vše přispělo a přispívá k pocitu velké krajiny, který se návštěvníka obou stran hranice zmocňuje...

.

Skalní skupiny a útvary tvořené weinsberskou žulou na vrcholcích Nebelsteinu, Mandelsteinu („Mandelsteintor“), hraniční viklan u Mordové rokle nad Novými Hrady, skupiny balvanů zvané geology mrazové sruby v lese u Děkanských Skalin, kamenný „Napoleon“ na Kraví hoře a „zázračné“ balvany ve tvaru otisku střevíce, klobouku i dvojitý viklan na stezce „Erlebnisweg“ v oblasti obce Heinrichs, kamenné křeslo při okraji lesa na Žumberské hoře u Chudějova, skalní mísy (u Dluhoště, Veveří, Smrkova, na Jírově skále u Soběnova, na Dubí u Žáru a jinde), či kamenné pyramidy v lukách při samotě Paseky u Dlouhé Stropnice evokují představu keltských a praslovanských pohanských rituálů, lesní rybníky utvrzují v jistotách o existenci bludiček a vodníků a vysoký les, kterým procházejí podél hranice signálky od Šejb až po Pohoří, se zdá být plný bludných kořenů.

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2010

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace