Novohradské hory

Vitorazsko

Povědomí o tomto historickém českém území se u nás téměř vytratilo. Jedinou živou vzpomínkou na Vitoraz zůstává snad jen Vitorazská stezka, spojující kdysi centra dvou významných staroslovanských kmenů – Doudlebů a Vitorazů. Sledovala toky místních řek a vyrostlo na ní také několik strážních hradů. Ale to všechno je už tak dávno...

.

Krajinu v povodí horního toku Lužnice (Lainsitz) obsadil ještě před 9. stol. patrně samostatný slovanský kmen, jehož území se za vlády prvních Přemyslovců stalo součástí mladého českého knížectví. Vitorazsko bylo odlehlým, lesnatým, málo obydleným krajem, který se na rakouském území zhruba překrýval s dnešním okresem Gmünd, v Čechách k němu patřily okrajové části Novohradského podhůří a jižní výběžky zamokřené Třeboňské pánve. Hranice mezi Novohradským a Vitorazským panstvím však byla stanovena až v roce 1339.
Kníže Bedřich, jeden z nevýznamných přemyslovských panovníků, věnoval roku 1186 Vitoraz jako léno Hadmarovi II. z německého rodu Kuenringů. Pro Hadmara to byla životní příležitost, jak zlepšit postavení svého rodu. Svěřené území začal rychle kolonizovat německým obyvatelstvem a založil na něm několik hradů, například Gmünd a vodní hrad Heidenreichstein. Především si však asi tři kilometry severozápadně od slovanské osady Vitoraz (dnes Altweitra) postavil na žulovém skalním ostrohu rodový hrad s poněmčeným názvem Witra, později Weitra. Hrad s rychle rostoucím podhradím se stal záhy správním, vojenským, soudním a církevním centrem území zvaného Districtus Witrensis, česky Vitorazsko...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2010

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace