Novohradské hory

Hranice

Nevlídný a pustý kraj Novohradských hor zůstal z české strany prakticky liduprázdný až do šestého či sedmého století. I pak slovanské osídlení „Horního hvozdu“, či „Hor Cáhlovských“ jen velmi váhavě dotýkalo se po bezpečných stezkách, na nichž kolem dvorů vznikaly vsi („sedla“), divočejších horských poloh lesů jmenovaných svatou říší římskou „Silva nortica“. Gmündská stezka vedla od stejnojmenného města ke Stráži a přes Soběslav mířila ku Praze, Cetvinská solná stezka spojila Freistadt a Weitru přes Malonty a Nové Hrady, cesta Lauterbašská pak přiblížila Luggau (Luog) a Lauterbach...

.

Živel slovanský nicméně postupně zasáhl zejména podél toku řeky Lužnice až do Weitry (Vitoraz). Přestože připomínka slovanského knížete Wiztracha, pokřtěného společně se třinácti dalšími v roce 845 v Řeznu, je z této oblasti sporná, jisté se zdá být to, že koncem prvního tisíciletí spadala celá oblast pod vliv slovanských kmenů. Azzo z Gobatsburgu (považovaný za zakladatele linie pánů z Kuenringu) však roku 1083 porazil Čechy v bitvě u Hornu a po dalších prohraných sporech knížete Soběslava II. s pány z Kuenringu, kteří si oblast Zwettlu (Světlá) i Weitry rovněž nárokovali, definovala se zemská hranice před hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem, tedy dost atypicky, avšak prakticky natrvalo severněji od nejvyšších horských vrcholů...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2010

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace