Novohradské hory

Zrcadla kraje

K Novohradským horám počítáme v širším slova smyslu na české straně také Novohradské podhůří, na rakouské pak Vitorazsko (Weitra), resp. celý kraj zvaný Waldviertel. Oblast zahrnuje jak nepříliš zvlněná, avšak poměrně vysoko položená (kolem 500 m n. m.) místa mezi Slepičími a Novohradskými horami, tak i vlastní masiv pohraničních lesnatých kopců vysokých 800–1000 m a široké nivy v povodí Stropnice, Malše a Lužnice. Granitická tělesa pronikající krystalickými břidlicemi moldanubického plutonu jako by určovala tvrdou tvář místa. Vodní tělesa skrytá v lesích a sevřená horami jsou při deštích stálou hrozbou povodní. Rybničnaté plochy se nepodobají sousednímu, sametově hebkému Třeboňsku ani v nejmenším. Snad jen přírodní památka Přesličkový rybník spolu s Kamenným rybníkem, porosty leknínu bělostného a vzácnými druhy vážek zasněně spočívá v měkkém stínu, jenž kladou okolní stromy koupající se v odpoledním slunci...

.

Největší vodní plochou v oblasti je se 112 hektary Žárský rybník, v Čechách jeden z nejstarších vůbec, připomínaný v roce 1221. Od něho se můžeme vydat na kole, pěšky, nebo i autem přírodním parkem Bažantnice – Kapinos – Janovky. Po cestě budeme míjet rybníky se jmény, která naši obrazotvornost jistě v klidu nenechají. Velebil, Hlinitý, Kačák, Čertův, Pytlák. Rovinatá krajina plná alejí nás vede dál, podél rybníků Dlouhé hráze, odkud se můžeme stočit do pánve Třeboňska nebo kolem rybníka Jakulského a Byňovského zpět k horám. Staleté duby na hrázích, lemující jak jejich návodní, tak i vzdušné strany, tu mnohokrát slyšely pokyny pronášené ve specifickém jazyce rybnikářů, nařizující „pěšákům“, kteří táhnou při výlovu síť, aby „ucházeli“ vlevo či vpravo. Když „ryba vaří“, je nejvyšší čas začít s výlovem, jestliže „ryba troubí“, je třeba se postarat urychleně o přívod okysličené vody. Výpustní zařízení skládalo se z „kbelu“ a z „trouby“ tvořené dvěma na sebe položenými „půltrubami“ či „poltrubami“, vydlabanými z jedlového kmene. Prkénkům naskládaným na sebe v drážkách výpustního objektu a udržujícím hladinu vody v rybníce, se říká „dluže“ či „dlužky“; zejména u menších rybníčků se stále používají. Bývají jich dvě řady, mezi nimiž je pro dokonalé utěsnění napěchován jíl...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2010

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace