Novohradské hory

Slepičí hory

Krajina v Novohradském podhůří „je tak akorát“, jak říkají Jihočeši. Je kopcovitá, ale ne moc, je z větší části zalesněná, ale jsou tu i rozlehlé louky, žitná pole a svažité pastviny. Je protkaná říčkami a potoky, ale žádné velké toky, ostatně, na povodně si zdejší potůčky vystačí samy. Nestojí tady žádná velká města, jen městečka, městyse a nejvíc je vesnic s rozptýlenými osadami a samotami. Rybníky, ta mateřská znamení jižních Čech, bývají spíš menší, ale mnohé z nich jsou starobylé, ještě z předhusitských dob, jako rybník Žár. A ty cesty, pěšiny, stezky, úvozy a drobné silničky vroubené alejemi! Když podél nich rozkvetou na jaře staré jabloně a počátkem léta mohutné lípy, nastává nejkrásnější čas putování po této krajině, která má svou důstojnost i prostý venkovský půvab...

.

Novohradské podhůří je poměrně rozlehlé území, mnohem větší než vlastní Novohradské hory. Jeho nejnižším místem je Kaplická brázda, která je nedokonalým prolomem Českobudějovické pánve, nejvyšší je Kohout (870 m) usazený ve skupině vrchů lidově zvaných Slepičí hory. Patří také k nejčastěji navštěvovaným kopcům tohoto kraje. Terénním autem, na kole nebo i pěšky se dostaneme od obce Soběnov ke Kohoutu dřevařskou cestou, která je většinou ztracená v hustém lese. Až v sedle Kohouta, asi 500 m pod vrcholem, se v průseku otvírá jedinečný pohled na krajinu pod horami. K samotnému vrcholu se z dřevařské cesty už jen šplháme prudkým svahem vzhůru a vyhýbáme se obrovským balvanům nenápadně sjíždějícím ze svahu. Čím blíž k cíli, tím jsou častější. V nejvyšší partii Kohouta se zvedá monumentální skalní stěna a několik osamocených skalisek. Stojí tady i telekomunikační stožár a betonový pylon, pozůstatek po mapovém vyměřování v letech 1860–1868. Pod ním si můžeme přečíst na pamětní desce informaci, že v roce 1932 přešly Slepičí hory z majetku Buquoyů do vlastnictví obce Besednice. Při zpáteční cestě z Kohouta si ještě prohlédneme starobylou ves Soběnov s gotickým kostelem. Leží ve svahu jako většina zdejších vesnic a z jejích zahrad, z oken i z cest jsou krásné výhledy do okolní vrchoviny...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2010

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace