Norsko

Kámen a led

Nejkrásnější krajinu Evropy vymodelovaly do její současné monumentality dva základní přírodní elementy – hory a ledovce. Hory ji vyzvedly vysoko nad moře a ledovce, jako dláto božského tvůrce, daly těmto horám impozantní tvary, které okázale demonstrují odvěké přírodní síly..

časopis Země světa - NorskoNorsko je podivuhodná země z mnoha důvodů. Nejen že leží na samé výspě severozápadní Evropy, ale je to také nejdelší evropská země. Až na rozšířenou nejjižnější část je to v podstatě jen široké horské pásmo, které se táhne podél Atlantského oceánu v délce 1750 km. Polovina území leží v nadmořské výšce nad 500 m a čtvrtina nad 1000 m. V podstatě zde nejsou nížiny a roviny najdeme jen na temenech hor. Říká se jim náhorní plošiny a sami Norové je nazývají vidde. Zcela osobitým znakem norských hor, resp. horských okrajů, jsou hluboké zálivy – fjordy. A když někdy mluvíme o Norsku jako o kamenné hradbě vztyčené proti oceánu, je jistým způsobem paradoxní, že zdejší obyvatelé v naprosté většině nežijí na této pevnosti, ale pod ní. Využívají tam dole, u moře, k osídlení každý vhodný kousek půdy, kde mají před sebou širý oceán a za zády nebetyčné hory.
A máme tu ještě jeden paradox. Pro většinu Evropanů je Norsko hodně odlehlou zemí. A přitom právě tady musíme hledat prastarý počátek našeho kontinentu. Baltský štít, který z valné části zasahuje na norské území, byl tou základní „hroudou“, archaickým jádrem Evropy, na které se v pozdějším vývoji planety začaly nasouvat nové a nové hory vyzvedávané z mořského dna.
Norsko poznalo jen jedno vrásnění čili orogenezi. Bylo to na úsvitu života na naší planetě, v mladších prvohorách, kdy Zemi pokrývaly úplně jiné oceány a jiné kontinenty. Zhruba před 400 miliony let vyzvedly orogenické procesy z dávného oceánu pohoří, které nazýváme Kaledonské. Další geologické dějiny tohoto kousku pevniny na okraji Evropy však lze sledovat jen těžko. Všechny události, které se dají na jiných místech vyčíst z geologických profilů jako z kroniky Země, byly v Norsku zničeny. Za 400 milionů let byla krajina vystavena erozi, která snížila kdysi velebné Kaledonské hory na pouhou přímořskou nížinu, kde už se zase klubal na povrch prastarý základ Baltského štítu. Dramatická změna nastala až v průběhu třetihor, kdy celou planetu zachvátil neklid, který vyvrcholil výzdvihem Alp, Himálaje a dalších světových velehor. Ani Norsko, respektive celý Skandinávský poloostrov nepřišel zkrátka. Celá ta téměř zničená přímořská nížina byla vyzdvižena o více než 1000 m nad hladinu moře. Vývoj krajiny, která byla tenkrát mnohem teplejší a na život bohatší než dnes, začal nový cyklus.
Je několik událostí v dějinách Země, které přicházejí z geologického hlediska náhle a neumíme je zatím plně vysvětlit. Patří k nim například rychlé vymíraní druhů nebo zalednění kontinentů. Pokud jde o zalednění, nemají vědci ani jednotný názor na příčinu, která razantní poklesy teplot vyvolává. Jisté je pouze to, že se zhruba před dvěma miliony let klima na celé zeměkouli tak ochladilo, až na obou pólech začaly narůstat ledovce. Nastaly doby ledové. Evropské zalednění přicházelo od severozápadu, a to vinou vlhkých západních větrů z oceánu. Nepřinášely však už blahodárné teplé deště jako dřív, nýbrž sníh. Spousty sněhu, které padaly i na Skandinávský poloostrov a netály. Statisíce let tady narůstaly vrstvy slehlého, zfirnovatělého sněhu, který se ve spodních vrstvách tlakem nadloží měnil v led tvrdý jako kámen. Ve vrcholných obdobích ledových dob bylo na kontinentech tolik zamrzlé vody, že hladina světového oceánu poklesla až o desítky metrů. Ledovec na vyzdvižených plošinách skandinávských hor narůstal do výšky až dvou kilometrů, roztékal se do šířky, až se dostal i k našim severním pohraničním horám...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace