PŘIPRAVUJEME: Normandie

Na kole z Le Tréportu do Le Havru

Cyklotrasa podél Alabastrového pobřeží, Véloroute du Littoral de la Côte dʼAlbâtre, která vede z Le Tréportu do Le Havru, měří asi 180 km. Nabízí úchvatné výhledy na moře a pobřežní útesy, venkovskou krajinu s lněnými poli i půvabná přímořská letoviska...

Země světa - Normandie na koleVlak nás i s koly přivezl do Le Tréportu, rušného městečka s hezkými normandskými domy a přístavem plným pestrobarevných rybářských loděk, kde začíná nejpůvabnější pobřeží Normandie: La Côte d’Albâtre – Alabastrové pobřeží. Křídová plošina tu padá strmě do moře a podél kanálu La Manche se jako bílý pás táhnou útesy vysoké až 100 m, jimž se zde říká falaise. Rachotivý příboj, který na útesy neustále naráží, je rozrušuje a vymývá z nich křídu, jež dává vodě mléčný odstín. Její barva závisí na světle. Když září sluníčko, je stejně modrá jako nebe, když se obloha zatáhne mraky, je mléčně modrošedá.
Lehce zvlněnou krajinou s loukami, na nichž se pasou krávy, jsme se vydali směrem na Dieppe. Již včerejší zkušební výjezd nám přiblížil záludnosti této pobřežní trasy: čelní vítr a nad námi pospíchající modrošedé bouřkové mraky, které si pohrávají v zajímavé světelné hře se slunečními paprsky... Dnes máme ale štěstí, sluneční pohodu ruší jen lehký ranní větřík.
Lehce zvlněnou krajinou s loukami, na nichž se pasou krávy, jsme se vydali směrem na Dieppe. Již včerejší zkušební výjezd nám přiblížil záludnosti této pobřežní trasy: čelní vítr a nad námi pospíchající modrošedé bouřkové mraky, které si pohrávají v zajímavé světelné hře se slunečními paprsky... Dnes máme ale štěstí, sluneční pohodu ruší jen lehký ranní větřík.
Starý hrad postavený původně v roce 1188 a z velké části obnovený v 1. pol. 15. stol. patří k nejvýznamnějším památkám v Dieppe. Je v něm umístěno muzeum připomínající slavnou námořní minulost města. Námořní mapy, navigační přístroje či modely plachetnic jsou obdivuhodné, ale ještě daleko významnější je výjimečná sbírka řezbářských prací ze slonoviny, jedna z největších a nejkrásnějších nejenom ve Francii.
„Ve 14. století zachvátila Evropu opravdová vášeň pro koření jako pepř, hřebíček, šafrán, muškát nebo skořice,“ vykládá Michel dále. „Když se v roce 1364 vrátily dvě karavely od afrických břehů, přivezly nejenom kůži, jantar a koření, ale také velké množství slonoviny. V první polovině 15. stol. otevřel známý obchodník a bankéř Jacques Coeur, který jako první Francouz udržoval pravidelné obchodní styky se zeměmi východního Středomoří, v Dieppe významný obchod s kořením a místní řemeslníci začali zpracovávat také slonovinu. K největšímu rozmachu tohoto řemesla došlo v 17. stol., kdy vzkvétal obchod se slonovinou mezi Dieppe a Guineou a ve městě fungovalo asi 350 dílen. Jejich šperky ze slonoviny, připomínající svou jemností krajku, a zejména věrné kopie lodí propracované do nejmenších detailů byly velmi žádaným zbožím,“ končí svoji přednášku Michel...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2019

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace