Nebylo by to však řečeno úplně přesně, jelikož v minulosti spíše než o tvůrčí proces šlo často o existenční zápas s vodním živlem, o zápas, jehož územní zisky byly v dlouhodobé bilanci až do počátku 20. stol. dokonce mírně minusové. O ztrátách materiálních a ztrátách na životech ani nemluvě – tak například jen během 13. stol. v důsledku mořských bouří zahynulo na pobřeží mezi ústím Rýna a severem Fríska více než 100 000 obyvatel. Podle různých dochovaných záznamů se odhaduje, že katastrofy postihovaly tuto oblast v průměru jednou za sedm let. Jeden z nejsilnějších ataků pobřeží podnikla příroda v roce 1280, kdy vlny hnané bouří protrhaly úzký pás pevniny, který od Severního moře odděloval rozlehlé jezero sahající daleko do vnitrozemí. Doslova před očima tak vznikl mělký mořský záliv, nazvaný posléze Zuiderzee, Jižní moře. Tahle katastrofa se ovšem zanedlouho ukázala být prospěšnou, protože přivedla moře k branám Amsterdamu a podstatně urychlila jeho další rozvoj. Byl tak položen jeden ze základních kamenů prosperity, vrcholící v 17. stol., v období dnes označovaném jako „zlatý věk“ Nizozemí...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2010