Existuje několik verzí toho, jak se dostal původně perský tulipán přes Turecko do Evropy a kdo z Evropanů ho kdy spatřil jako první. A vlastně to není až tak důležité. To podstatné, co se kolem tulipánů začalo odehrávat, je spojeno s postavou lékaře a botanika Charlese de L´Ecluse, známého pod polatinštělou podobou jména jako Carolus Clusius. Narodil se v Arrasu, studoval práva v Gentu a medicínu v Montpellieru, ale lékařskou praxi nikdy neprovozoval, zato se zajímal o rostliny, zpočátku hlavně léčivé, ale záhy i všechny ostatní. Když působil několik let ve Vídni jako ředitel zahrady léčivých rostlin císaře Maxmiliána II., stihl za tu dobu prostudovat rakouskou alpskou flóru a jako první (alespoň co se zdokumentovaných výstupů týká) stanout na vrcholu Schneebergu, nejvýchodnější alpské dvoutisícovky. Ale hlavně se asi právě ve Vídni poprvé seznámil s tulipány. Zaujaly ho a už v roce 1592 o nich zveřejnil pojednání. Když se o rok později stal profesorem na univerzitě v Leidenu a spoluzakladatelem tamní Hortus Academicus, první botanické zahrady v Nizozemí, bylo jasné, že začne pěstovat tulipány i tam. Tulipánům se v Nizozemí dařilo, začaly se pomalu šířit a získávat věhlas. Dokonce takový, že Clusiovu botanickou zahradu navštívili několikrát zloději a ukradli odtamtud stovky tulipánových cibulek...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2010