Představa blaženého „zlatého věku“ provází lidstvo od nejstarších dob – připomeňme si Vergilia, Bibli a řadu dalších snů o nebeském i pozemském ráji či nostalgických návratů do dávno ztracené minulosti. Pro Nizozemce však jejich „De gouden eeuw“ znamená poměrně přesně vymezený pojem: období nebývalého rozmachu a prosperity země v 17. stol., kdy houževnatí a přičinliví příslušníci nepočetného národa ovládali podstatnou část světového obchodu, vlastnili bohaté zámořské kolonie a v jejich městech se jako nikdy předtím na své místo na slunci drala nová silná třída – měšťanstvo. To se v životním stylu a přepychu mohlo směle měřit i se svými někdejšími šlechtickými pány, takže není divu, že Nizozemci 17. stol. nám zanechali odkaz v podobě vyspělé kultury, která měla reprezentovat jejich postavení – „vizitkou“ bylo výtvarné umění a především malířství, kde záhy dosáhli jednoho z vrcholů evropské tradice...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2010