Sýrařských velmocí je několik, země sýrových hlav jediná. Tohle označení, původně posměšně hanlivé, si vysloužili Nizozemci už dávno, pradávno, neboť prý raději své sýry všechny prodali, než by nějaký také sami snědli. A ještě jeden důvod by se našel. Když severoholandští sedláci museli ve středověku vytáhnout do boje, používali údajně místo přileb k ochraně svých hlav dřevěné soudky, které v dobách mírových sloužily k lisování sýra. Nepřítel pak viděl, jak se k němu blíží – sýrové hlavy.
Návštěva oddělení sýrů v některém z našich supermarketů může sloužit jako praktické cvičení z místopisu Nizozemska. Čtyři jména se tam opakují s neochvějnou pravidelností. Gouda – to nejsou jen široká sýrová kola o hmotnosti od čtyř do dvaceti kil, ale také sedmdesátitisícové historické město v provincii Zuid-Holland. V jeho okolí tento sýr kdysi vznikl a ve městě samém se kontrolovala jeho kvalita a po zvážení ve vážní budově stanovovala daň. Ta budova je chráněnou národní památkou, zatímco název sýra chráněn není, a tak se gouda vyrábí po celém světě, ačkoli ta „pravá“ je samozřejmě jen jedna. Leerdam a Maasdam jsou další dvě obce ve stejné provincii a zároveň sýry, leerdammer a maasdammer. Jejich historie je krátká, leerdammer je na trhu od roku 1977, maasdammer ještě o několik let méně, obliba však značná. Chuťově jde o nizozemskou odpověď na známý švýcarský ementál, byť ne zcela identickou. Zejména maasdammer zraje rychleji než ostatní nizozemské sýry. Díky této rychlosti má ve svém těle velké díry – stejně jako jeho alpský vzor...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2010