Houpačka s prvotřídním výhledem

Tren de Sóller, úzkokolejka vedoucí přes pomerančové háje, viadukty a početné tunely, pochází ještě z dob, kdy lokomotivy vypadaly přívětivě: Ta zdejší má dvě velká kulatá přední světla coby milé oči a přípojku jako utržený nos...

V centru města na hlavním náměstí Plaça de la Constitució míjí tramvaj kostel Sant BartomeuVlak Tren de Sóller patří k velkým atrakcím turistického ostrova. Od roku 1912 spojuje metropoli Palma de Mallorca s městečkem Sóller na severozápadě. Cesta s ním je výletem do minulých časů. Stejně jako před 100 lety se vagony houpají a kývají na kolejích, takže se pasažéři na některých úsecích tratě jenom těžko udrží na dřevěných sedačkách. Vlak projíždí nejkrásnější krajinou ostrova včetně míst, která nelze jinak vidět a nejsou jiným dopravním prostředkem dosažitelná.
Výpravčí třikrát zazvoní nostalgickým zvonem na zdi nádraží a pronikavý tón trubky vlakvedoucího oznamuje, že se vlak dá do pohybu. Krátce poté se již v klidném tempu kodrcá předměstím ostrovní metropole. Koleje nás vedou rozsáhlými pomerančovými sady a olivovníkovými háji k pohoří na obzoru. Čím více se vlak svým pravidelným staccatem přibližuje k horám, o to dramatičtěji působí jejich do modrého oparu zahalené vrcholy.
První zastávkou asi v polovině 27 km dlouhé tratě je malá sympatická stanička Bunyola na úpatí hor. Její podoba z počátku 20. stol. působí jako z filmového scénáře. V Bunyole končí klidná rovina, která začala u moře v Palmě. Směrem na Sóller se trať vnoří do pohoří Tramuntana a vede 13 tunely. Mezi nimi se objevují pohledy do pozoruhodné horské krajiny se strmými svahy a údolími, v nichž rostou olivovníky a palmy. Vápencové pohoří, zapsané od roku 2011 na seznamu Světového dědictví UNESCO, se táhne podél celého severozápadního pobřeží Mallorky. Jeho nejvyšší vrchol Puig Major dosahuje nadmořské výšky 1445 m.
Hned za Bunyolou vjíždí vlak do Velkého tunelu (Túnel Major), který je s délkou 2,8 km nejdelším na trati a představuje rovněž technicky nejvýznamnější stavbu v úseku, kde trať zdolává část pohoří nazývanou Serra dʼAlfàbia. Zajímavý je nejenom délkou, ale také svojí polohou. Trať dosáhne v tunelu svého nejvyššího bodu (496 m n. m.). Není to sice moc, ale nezapomeňme, že vede prakticky od hladiny moře. V této části tratě musí vlak na délce pouhých 7 km zvládnout stoupání 199 m. Fascinující však není až tak stoupání směrem na Sóller, nýbrž jízda z kopce směrem do Palmy. Vlak se řítí temnotou tunelu, cuká a kolébá se ze strany na stranu, skřípe a vyvolává u cestujících mrazivé pocity nadšení i strachu.
Světlo na konci tunelu přináší nádherný výhled na údolí Valle de Sóller a vrcholy pohoří Tramuntana. Několik kilometrů za tunelem směrem na Sóller nás vítá vyhlídková zastávka Mirador Pujol deʼn Banya, kde vlak čtvrthodinku odpočívá a čeká na soupravu z protisměru. Daleký výhled přes romantické údolí na úžasnou horskou krajinu byl jedním z hlavních důvodů, proč zde již v roce 1912 vznikla zastávka pro turisty. Když se lokomotiva opět rozjede a dostane se do tempa, vedou ji koleje po viaduktu nad hlubokým údolím. Cinc-Ponts je snad nejpůsobivějším technickým dílem na sollerské železnici. Jméno dostal podle svých pěti oblouků o průměru 8 m přes divoký horský proud Monreals. Poslední tunel Cinc-cents pojmenovali podle jeho délky – druhý nejdelší tunel na trati měří něco přes 500 m. Jeho zajímavostí je, že probíhá ve smyčce, kterou trať udělá otočku o 180°. Mnohé cestující to přivede do rozpaků: hned poté, co si vychutnali pohádkové výhledy na Sóller, objeví se po vynoření ze tmy tunelu na opačné straně vlaku další velmi podobné městečko. Samozřejmě jde opět o Sóller. Když temno dalšího tunelu vystřídá prudký svit paprsků mediteránního slunce, rachotí již vláček v dlouhé zatáčce do svého cíle – na nádraží Sóller...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2019

Obsah košíku

košík je prázdný