Zubačkou na Schafberg

Velký rozmach horských ozubnicových železnic ve Švýcarsku ve druhé polovině 19. stol. měl odezvu i v sousedních zemích. Z několika takovýchto tratí, jež se začaly budovat v alpském prostoru tehdejšího Rakouska-Uherska, byla nejnáročnějším projektem stavba ozubnicové dráhy z městečka Sankt Wolfgang na Schafberg (1782 m n. m.), tedy na vrchol rozložitého vápencového masivu vyplňujícího území mezi třemi velkými jezery Solné komory – Wolfgangsee, Mondsee a Attersee...

Rozhled z vrcholu Schafbergu patří k nejúchvatnějším v AlpáchSchafberg představoval pro horskou železnici svým způsobem ideální cíl, neboť již v počátcích horské turistiky se zařadil k nejpopulárnějším vyhlídkovým horám monarchie. Navíc byl od roku 1864 přímo na vrcholu v provozu horský hotel, první svého druhu v rakouských Alpách. Jeho zásobování zcela záviselo na nosičích, kteří – pokud bylo potřeba – vynášeli na zádech v nosítkách i méně zdatné hotelové hosty. Nosiči měli svoji organizaci, jež vydávala jasná pravidla týkající se jak stanovování odměn, tak třeba i bezpečnostních opatření při vynáškách osob. Tato práce poskytovala obživu desítkám místních obyvatel po tři desetiletí, během nichž se však různí lidé průběžně zaobírali myšlenkou, že by lidskou sílu mohla nahradit železnice.
O získání koncese pro stavbu schafberské dráhy se jako první pokusil v roce 1872 jistý Berthold Currant, jenž na Wolfgangsee provozoval lodní dopravu a který doufal, že nová atrakce přiláká více turistů a zvýší mu příjmy. Úřady ale jeho žádost zamítly a souhlas udělily až v roce 1890, v rámci koncese pro výstavbu jiné tratě, adhezní, procházející nedalekým lázeňským městem Bad Ischl. Výstavby zubačky se pak ujala nově založená společnost Salzkammergut Lokalbahn Gesellschaft. Práce, pro něž bylo najato 350 dělníků, z větší části Italů, začaly v dubnu 1892 a po krátké zimní přestávce, vynucené silnými mrazy, trvaly do léta příštího roku. Na konečnou stanici dojel první vlak 31. července a hned následující den byla trať slavnostně otevřena. Vzhledem k tomu, v jakém terénu, v jakých klimatických poměrech a s jak jednoduchou mechanizací práce probíhaly, se z dnešního pohledu jeví doba výstavby železnice až nepochopitelně krátká, což není zrovna dobrá vizitka naší současnosti, jelikož podobným tempem vznikala většina tehdejších alpských železničních tratí...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2019

Obsah košíku

košík je prázdný