Létající Skot

Na počátku luxusního cestování vlakem stál Létající Skot čili Flying Scotsman – dvojice vlaků, které spojovaly Londýn s Edinburghem přes York a Newcastle...

Nádraží Waverley v EdinburghuOba vlaky vyjížděly shodně v 10 hodin dopoledne – jeden z londýnského nádraží Kings Cross, druhý z nádraží Waverley v Edinburghu. Cesta trvala včetně půlhodinové zastávky v Yorku 10 hodin a 30 minut. Ve své době šlo o nejrychlejší železniční spojení mezi oběma městy. Vlaky jezdily na trati East Coast Main Line, tedy po východním pobřeží. Toto spojení vzniklo z tratí tří železničních společností. Úsek Londýn–Doncaster patřil původně společnosti Great Northern Railway. Další společnost, North Eastern Railway, postavila úsek Doncaster–Berwick, zatímco koleje ve Skotsku patřily společnosti North British Railway. V roce 1860 vytvořily tyto tři společnosti East Coast Join Stock, společný vozový park, kterým zajišťovaly služby na východním pobřeží. Od toho byl už jen krůček k vlaku propojujícímu Londýn s Edinburghem.
V roce 1862 vyjel vlak poprvé pod jménem Special Scotch Express. Nejprve nabízel místa jen v 1. a 2. třídě, teprve v roce 1888 se začaly prodávat také jízdenky na místa 3. třídy. V oné době nabízelo vlakové spojení mezi oběma městy hned několik společností, které se v tvrdém konkurenčním boji snažily lámat rychlostní rekordy. Po četných nehodách se v roce 1888 konkurenti nakonec dohodli na cestovní době 8 hodin 15 minut pro všechny vlaky a své soupeření přenesli do sféry cestovního komfortu. Společně pořízené průchozí vagony nahradily původní vagony kabinové. Vagony byly vybaveny WC, měly vylepšené topení i osvětlení, a protože byly průchozí, přidal se do soupravy i jídelní vůz.
V roce 1924 se do té doby samostatné železniční společnosti, na jejichž tratích jezdil Special Scotch Express, spojily do společnosti London North Eastern Railway (LNER). Nová společnost dala vlaku také nové jméno Flying Scotsman a zahájila úspěšnou reklamní kampaň. V jejím rámci byla jménem vlaku rovněž pojmenována nová zelená lokomotiva třídy A3 zkonstruovaná sirem Nigelem Gresleym a vyrobená v dílnách Doncaster Works. Lokomotiva s číslem 4472 (od prosince 1948 má číslo 60103) se stala jakousi vlajkovou lodí celé LNER. Bývá označována za vůbec nejslavnější parní lokomotivu na světě. V roce 1934 dosáhla jako první parní lokomotiva oficiálně potvrzené rychlosti 100 mil/h (160,9 km/h). Z pravidelného provozu byla vyřazena v roce 1963, ale její sláva žila dál. V letech 1969–1973 jezdila v USA a Kanadě, k 200. výročí vzniku australské kolonie byla v roce 1988 převezena do Austrálie. Tam v srpnu 1989 vytvořila další světový rekord, když ujela bez zastávky 679 km. V letech 2006–2016 prošla rozsáhlou opravou, která stála asi 4,5 milionu liber a po níž se občas znovu vrací na koleje při speciálních jízdách...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2019

Obsah košíku

košík je prázdný