Je ráno. Pomalu otevírám oči a rozhlížím se. Bankovní úředník, právník, stomatoložka, inženýr, několik důchodkyň, technik i lékárnice, průměrný věk se blíží šedesátce, ve dvou řadách jeden vedle druhého, třetí vedle čtvrté, na vyvýšeném pódiu nízké matrace, nad každou moskytiéra a vedle taška s věcmi. Plechová umyvadla a trubka s kohoutky venku za rohem, přístěnek s toaletami vedle. Splachovacími, ale když se zrovna rozbije čerpadlo, nespláchnete, a ani zuby se vám nechce nasucho čistit. Až na ty moskytiéry chmelová brigáda po čtyřiceti letech. Jednoduchá noclehárna, že jednodušší sotva může být. „Dlouhý dům pro turisty“ vedle dlouhého domu opravdového, jehož bileky, „byty“ jednotlivých rodin, jsou útulnější a v něčem i komfortnější. Rozdělovat matrace v kalně osvětlené společné prostoře klientům, kteří ještě včera spali ve čtyřhvězdičkovém hotelu, je noční můrou každého průvodce...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2009

Další informace o Francii naleznet zde: www.sopka.cz