9 - 2009 Malajsie

Hora, která stále roste

Gunung Kinabalu, nejvyšší hora mezi Himálajem a Novou Guineou, je ve státě Sabah cestovatelským magnetem číslo jedna. Tento symbol nedotčené tropické přírody láká turisty, ale i biology z celého světa. Od roku 1851, kdy horu poprvé prozkoumal koloniální úředník a nadšený botanik Hugh Low, zde bylo nalezeno velké množství endemických druhů rostlin i živočichů. Domorodí Kadazan-Dusunové tradičně věřili, že na vrcholu hory leží vejce draků a že zde přebývají duchové jejich předků. Aki Nabalu pak v jejich jazyce znamenalo „svaté místo mrtvých“...

.

 

Hora Kinabalu, rozeklaná 1500 m hlubokým údolím, je součástí horského pásma Crocker, které se táhne Sabahem. Celé pohoří Crocker bylo vyvrásněno asi před pětatřiceti miliony let z mořského dna, na němž ležely mocné vrstvy bahna a písků. Tyto mořské sedimenty se při „horotvoření“, jemuž odborníci říkají orogeneze, změnily v horniny, které známe jako krystalické břidlice. Nejvíce namáhaná část vrásněného pohoří se v hlubokém podzemí  vlivem zemských tlaků a teplot roztavila a při následném pomalém tuhnutí, které trvalo dlouhé miliony let, se toto magma změnilo v krystalickou horninu obecně známou jako žula. Působením větru, deště a dalších klimatických jevů docházelo ke zvětrávání a erozi povrchové části horstva, tvořené krystalickými břidlicemi, které leží na žulovém jádru jako tzv. obal nebo plášť...

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2009

Další informace o Francii naleznet zde: www.sopka.cz

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace