9 - 2009 Malajsie

Smutek a naděje lesních lidí

Orangutaní dorostenec si hraje na trávě s kusem liány a předvádí prostocviky, před nimiž by každý gymnasta zblednul závistí. Ještě menší mládě si zkouší visy a veletoče na nataženém ocelovém laně pod bedlivým dohledem matky pohodlně usazené v rozsoše vedlejšího stromu. Kolem prostranství před správním střediskem Centra divokých zvířat Semenggoh nejsou žádné bariéry – až to tady orangutany přestane bavit, zmizí v okolní džungli...

.

 

„Orangutan, tolik co muž (orang) lesní (utan), jest hlavním zástupcem anthropoidů asijských; u Dajaků na Borneu zove se malajsky majas. Mimo ostrov Borneo, kde jest nejhojnější, obývá též Sumatru; zde však jest vzácnější a byl pokládán i za zvláštní druh.“ Na slovech, jimiž uvedl před více než 100 lety heslo „Orangutan“ v Ottově slovníku naučném pražský gymnaziální profesor Bohumil Bauše, pozdější školní rada a nadšený popularizátor přírodních věd, není třeba mnoho měnit ani dnes. Dokonce i s těmi dvěma druhy měl pravdu – velmi nedávno povýšili zoologové sumaterskou populaci orangutanů, čítající dnes už jen pouhých 7000 jedinců, na samostatný druh Pongo abelii...

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2009

Další informace o Francii naleznet zde: www.sopka.cz

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace