Souostroví vznikla vulkanickou činností, jejíž stopy jsou dodnes patrné v podobě divoce rozeklaných skal, lávových proudů a sopečných kuželů. Život z podmořských sopek však stále nevyprchal. Čas od času se probudí a z podzemí pak tryskají proudy lávy a dýmá kouř. Horotvorná činnost se projevuje otřesy mořského dna v okolí, byť jeho hloubka dosahuje čtyř tisíc metrů. Zatímco Madeira zaznamenala poslední silné zemětřesení v roce 1748, Azorské ostrovy jsou seismicky stále velmi živé. Leží na obou stranách zkrabaceného Středoatlantského hřbetu, kde se stýkají africká, euroasijská a americká litosférická deska. Šev na některých místech přetínají trhliny, jimiž proniklo roztavené magma na povrch a podél puklin vytvořilo stovky podmořských hor. Devět nejvyšších se před necelými pěti miliony let vynořilo až nad hladinu oceánu jako Azorské ostrovy. Pohyby litosférických desek a rozžhavené magma deroucí se nahoru představují pro Azory stále potenciální zdroj zemětřesení či sopečného výbuchu. Naposledy erupce sopky dos Capelinhos rozšířila v roce 1957 západní okraj ostrova Faial o 2,4 km²...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2010