Sotva jsme vyjeli z rušné západní části Funchalu, pásu turistických hotelů nacpaných na sebe a táhnoucích se podél pobřeží, ocitli jsme se v typické madeirské krajině malých políček a banánovníkových plantáží. Do přímořského městečka Câmara de Lobos nás lákalo jméno Winstona Churchilla, jistě nejznámějšího Brita, jenž Madeiru navštívil. Jezdil sem odpočívat a malovat. Z místa, kde stavěl malířský stojan, se mu zdejší přístav s barevně pomalovanými rybářskými loděmi otevřel v plné parádě. Přilehlá restaurace nese Churchillovo jméno. Na jejím jídelním lístku nechybějí ryby espada, vzhledově pozoruhodné tkaničnice tmavé, jež jsou madeirskou specialitou. Místní rybáři bydlí v přízemních domcích na nábřeží, kde také stojí kaple zasvěcená patronu mořeplavců svatému Mikuláši. Volný čas tráví nekonečnou a zdánlivě velmi poklidnou hrou v karty u venkovních stolků, jež občas vzplane v ohnivý výstup hráče, jenž neunese porážku. Nakonec nás ale v přístavu nejvíc zaujal starý rybářský škuner povytažený na břeh, jehož paluba byla obvěšena sušenými treskami. Co chvíli se u trupu lodi zastavil zákazník, aby si nejoblíbenější rybu portugalské kuchyně koupil...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2010