Již první portugalští osadníci začali na Madeiře spolu s cukrovou třtinou pěstovat i vinnou révu, dovezenou z Kréty. Než vinice založili, museli vypálit lesy. Popel ze spálených stromů smíchaný s úrodnou sopečnou půdou a mírné slunečné klima vytvořily pro pěstování vína ty nejlepší podmínky. Vulkanická půda bohatá na železo, minerály i organické látky dodává vínu výbornou chuť. Nejdříve pili víno ostrované, od poloviny 16. stol. se pro sudy „madeiry“ pravidelně zastavovaly lodě na svých obchodních plavbách. Holandská Východoindická společnost nakládala na Madeiře velké sudy vína o objemu 423 l na své lodě plující do Indie. Víno díky vysokému obsahu vitamínů a minerálů totiž pomáhalo námořníkům předejít kurdějím. Na dlouhých cestách se ale kazilo, a tak ho vinaři konzervovali přidáním malého množství alkoholu připraveného z cukrové třtiny. Námořníci jednou zjistili, že jim víno, jež zbylo po návratu z daleké plavby, chutná mnohem víc než to, které původně naložili. Vysvětlili si to neustálým kymácením lodi a také vysokými teplotami, které díky sálajícímu slunci na sudy s vínem působily. Vinaři se této metody chytili, ale nechat zrát víno na lodích se ukázalo jako drahý špás, a tak hledali náhradní způsob. Víno začali skladovat na půdách, kde na ně pražilo slunce...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2010