Madeira

Ostrov Dřeva

Madeira jako ostrov věčného jara, zelený drahokam Atlantiku, zelená perla či zelená květina Atlantiku, ba dokonce květináč Atlantiku. To je výčet nejčastěji užívaných klišé, jimiž bývá zapleveleno nemálo nabídek cestovních kanceláří i cestopisných článků. Děje se tak většinou ve snaze představit ostrov jako jedinečnou lokalitu, což je ale dost zavádějící, když vezmeme v úvahu, že v makaronéské oblasti Atlantiku mají podobně stálé klima Kanárské ostrovy a hojnost zeleně zase Azory. Na druhou stranu těmto sloganům nelze příznačnost úplně upřít, vlastně toho napoví o ostrově víc než jeho název Ilha da Madeira, česky ostrov Dřeva. Ten mu dali první kolonisté podle hustých lesů pokrývajících většinu povrchu, jenomže s tím, jak se v nich potom udatně oháněli sekerami a pilami, název rychle přestával být výstižný...

MadeiraNázev Madeira se ale užívá i pro souostroví, které kromě hlavního stejnojmenného ostrova tvoří ještě ostrov Porto Santo a dvě skupiny drobných ostrovů Ilhas Desertas a Ilhas Selvagens. Z celkové rozlohy souostroví (801 km2) zabírá ostrov Madeira asi 93 %, tedy skoro stejnou plochu, kterou by spolu složily Praha s Brnem. Porto Santo neboli Svatý přístav (42,5 km2) je od Madeiry vzdálený 40 km severovýchodním směrem, kdežto linie tří úzkých Pustých ostrovů (Ilhas Desertas, 14,2 km2) probíhá jihovýchodně od Madeiry v přibližně poloviční vzdálenosti. Jde o vrcholy podmořského hřbetu, navazujícího na madeirský poloostrov São Lourenço. Kdyby mořská hladina poklesla zhruba o sto metrů, ostrovy by se staly součástí Madeiry. Protože na nich nejsou zdroje pitné vody, nikdy se nedočkaly trvalého osídlení. Dnes tu přebývají jenom strážci přírodní rezervace, zřízené hlavně kvůli výskytu tuleně středomořského. Na ostrovy je sice vstup přísně zakázán, lze si je však prohlédnout alespoň z paluby lodi v rámci placených výletů z Madeiry.
Madeirské souostroví odborná literatura někdy ještě rozděluje na severní a jižní skupinu. Tu druhou tvoří odlehlé Divoké ostrovy (Ilhas Selvagens, 3,6 km2), které dělí od Madeiry téměř třistakilometrová vzdálenost, zatímco od Gran Canarie distance asi jen poloviční. Celá tato skupina dvou desítek ostrovů a ostrůvků je rovněž běžně nepřístupnou rezervací. Chrání nedotčené původní přírodní prostředí s ještě větší druhovou rozmanitostí, než jakou mají Pusté ostrovy. Prostředí s řadou endemických druhů, s mnoha významnými hnízdišti ptactva, a i zde s lokalitami výskytu tuleňů středomořských. Za zvláštní zmínku pak stojí mys Ponta do Sul na ostrově Ilhéu de Fora, který je nejjižnějším bodem Portugalské republiky.
Společným jmenovatelem souostroví je sopečný původ. Vzhledem k tomu, že se rozkládá na oceánské kůře africké litosférické desky, ale nikoli na jejích okrajích, kde má hlavní slovo tektonika, jeho geneze byla dlouho vysvětlována teorií tzv. horké skvrny. Ta předpokládá nehybnou kavernu v zemském plášti, z níž žhavé magma čas od času pronikne nadložní litosférickou deskou vzhůru. Protože globální tektonika desky posunuje, na jejich povrchu zůstává po občasné sopečné aktivitě jakási stopa horké skvrny v podobě řetězců sopek či sopečných ostrovů. V těchto liniích sopky průběžně vyhasínají, aktivní bývají zpravidla jen nejmladší útvary. Novější výzkumy, prováděné rovněž na základě podrobnějšího mapování mořského dna, ale ukázaly, že v případě Madeiry takovéto vysvětlení v mnoha ohledech kulhá, a tak se dnes považuje za průkaznější, že zdejší ostrovy vynesla nad mořskou hladinu vulkanická činnost na lokálních zlomových poruchách oceánské zemské kůry. Jak tento soubor zlomů vzniknul, se zatím také nedá s určitostí říci, není však vyloučena ani možnost jeho založení v období počátečního rozevírání Atlantského oceánu...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace