Madeira

Ráj rostlin

O Madeiře se často píše jako o „ostrově věčného jara“, případně „perle Atlantiku“. Hlavní zásluhu na těchto přídomcích má zdejší óra – jak původní „divoká“, tak dovezená ze všech koutů světa. Madeira leží v subtropickém pásmu a má v principu středomořské klima výrazně ovlivňované nadmořskou výškou. V nejnižších polohách na jižní straně se daří i tropickým druhům, o subtropických nemluvě, v nejvyšších partiích vnitrozemí má óra vysokohorský charakter, na suchých lokalitách, jako je poloostrov Ponta de São Lourenço, se objevuje xerotermní vegetace – a takhle můžeme pokračovat dál a dál...

MadeiraRozmanitost podmínek je obrovská, a tomu odpovídá i druhová pestrost. Na Madeiře se na ploše zhruba 740 km2 vyskytuje přes 1220 taxonů původních cévnatých rostlin, z nichž je asi 13 % endemických, nerostoucích nikde jinde na světě. Botanicky nejcennější jsou porosty původních vavřínových lesů označovaných jako laurisilva. Toto rostlinné společenství je typické pouze pro Madeiru, Azory a Kanárské ostrovy (spolu s Kapverdskými ostrovy označovanými jako tzv. Makaronésie). V dávné minulosti pokrývaly obdobné lesy i velkou část jižní Evropy, odkud ale zcela vymizely během dob ledových, kdy mnohé choulostivé druhy v Evropě vyhynuly. Oprávněně tak můžeme madeirskou laurisilvu označit za jistý typ živoucí fosilie.
Lesy pojmenované podle toho, že jejich významnou složku tvoří stromy z čeledi vavřínovitých, vyžadují celoročně hodně vláhy a poměrně vysokou průměrnou teplotu. V některých jiných částech světa existují rovněž vavřínové lesy, jejich druhové složení i složení fauny, která je obývá, je však od makaronéské laurisilvy zcela odlišné. Jedinečnost laurisilvy na Madeiře, která vedla dokonce k tomu, že byla v roce 1999 zapsána jako přírodní památka na seznam Světového dědictví UNESCO, spočívá v tom, že je to největší dochovaná plocha tohoto lesa na světě. Laurisilva se zde vyskytuje v nadmořských výškách od 300 do 1300 m na ploše přibližně 150 km2, tj. na pětině rozlohy ostrova, navíc jde asi z 90 % o les primární. Kromě převážně stálezelných stromů a keřů zde roste množství nejrůznějších kapraďorostů, mechů, játrovek a lišejníků. Především lišejníky a mechy najdeme i na kmenech a větvích stromů. Značný výskyt lišejníků dokládá nejen čistotu ovzduší, ale také velkou vlhkost vzduchu. Pro laurisilvu je charakteristická častá tvorba pasátových mlh, které vznikají právě pod hranicí cca 1300 m n. m., zatímco nahoře na vršcích kopců je jasno a slunečno. Atmosféra laurisilvy dokáže být někdy přímo magická, připomínající daleko spíše vlhké subtropické lesy třeba v Jižní Africe než evropskou krajinu...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace