Madeira

Tradiční řemesla

I když je dnes hlavní ekonomickou silou Madeiry cestovní ruch a služby s ním spojené, pořád se lze na ostrově setkat i s některými tradičními řemesly, jejichž výrobky jsou vítanými suvenýry...

Madeira - tradiční řemeslaSvětově nejznámější jsou určitě madeirské bordados, ruční výšivky na bavlněných, lněných či hedvábných látkách. Pro seznámení s nimi je nejvhodnější Funchal, kde mají výšivky i své vlastní muzeum. Núcleo Museológico do Bordado zabírá tři místnosti v prvním patře budovy Státního ústavu pro víno, výšivky a umělecká řemesla (IVBAM), instituce, která dohlíží na kvalitu výrobků a opatřuje je pečetí stvrzující originální původ. Dnes marginální činnost prožila svou zlatou éru od 60. let devatenáctého do 30. let dvacátého století. V té době lze na Madeiře hovořit přímo o výšivkářském průmyslu, který měl významný dopad nejen ekonomický, ale ovlivňoval i kulturní a společenský život. U počátků vzestupu tohoto vskutku uměleckého řemesla stála Elizabeth Phelpsová, pocházející z anglické rodiny obchodníků s vínem, žijící na Madeiře od roku 1784. V roce 1854 založila malou školu, kde učila ženy a děti vyšívat anglickou technikou podle vlastních vzorů. A byla to také Phelpsová, která pak v 60. letech 19. stol. začala výrobky madeirských vyšívaček vyvážet do Anglie, čímž položila základ k jejich pozdější celosvětové slávě. V dobách, kdy po dvou ničivých epidemiích padlím a révokazem upadalo pěstování vinné révy, představovalo vyšívání vítanou alternativu, jak zajistit především venkovským rodinám nějaký příjem. Svého absolutního vrcholu dosáhlo vyšívání na Madeiře ve 20. a 30. letech 20. stol., kdy se jím zabývalo asi 70–75 tisíc vyšívaček.
Dnes působí na Madeiře už jen asi 3000 těchto bordadeiras, vesměs starších žen, které stejně jako v minulosti pracují doma. Práce je organizována stále stejným způsobem. V továrně (či spíše manufaktuře) ve Funchalu se tvoří návrhy nových vzorů, které se pak pomocí šablony nanášejí modrou barvou na látku. Takto připravené podklady dostanou vyšívačky. Hotové výrobky se od nich odvezou zpět do továrny, kde se nejprve vyperou, aby se odstranila modrá barva, a poté se žehlí. Ručně a bez použití napařovacích žehliček, které látku dostatečně nevyhladí. Místo toho pracovnice zvlhčují výšivku pravidelně vlhkými hadříky. Jen pro představu – třeba takový velký ubrus na jídelní stůl žehlí jedna pracovnice asi čtyři hodiny. Na závěr se pak výrobek začišťuje, a pokud jde o výšivku s otvory, vystřihují se tyto otvory malými špičatými nůžtičkami. Je pochopitelné, že cenově nemůže takové dílo konkurovat masové strojní produkci z Asie, ale na rozdíl od ní obsahuje duši – nebo přinejmenším množství tvůrčí piplavé práce...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace