Lucernské jezero

Verkehrshaus der Schweiz

Když poznáte, jak důmyslně řešený je švýcarský dopravní systém, potom vám přijde jaksi samozřejmé, že ve Švýcarsku mají i jedno z nejproslulejších evropských dopravních muzeí. A jako příznačné vám pak přijde umístění tohoto muzea v Lucernu. Ve městě samotném i v blízkém okolí totiž můžete vidět v provozu skoro všechny druhy dopravních prostředků, jichž švýcarská veřejná doprava využívá, a to včetně takových specialit, jakými jsou třeba lanovka s otáčivou kabinou nebo nejstrmější železnice světa. Chybí jen metro a tramvaje, které tady ale jezdily do roku 1961, kdy je definitivně nahradily trolejbusy...

Verkehrshaus der SchweizDopravní muzeum bylo v Luzernu otevřeno v roce 1959 a během 55 let své existence si doma i v zahraničí získalo ohromné renomé. Nebylo to jen díky exponátům, z nichž mnohé představovaly významný milník v dopravních dějinách – v průběhu let se muzeum proměnilo ve vzdělávací instituci, která má přesah i mimo obor dopravy, především do telekomunikační techniky, informatiky, astronomie a kultury. Ostatně už slovo Verkehrshaus (Dům dopravy) v oficiálním názvu zlehka naznačuje, že se nejedná o muzeum ve striktně klasickém pojetí.
Muzejní areál se rozkládá na zhruba čtyřhektarové ploše při břehu Lucernského jezera ve východní části města, kam se lze z centra od hlavního nádraží dostat během 10 minut městským autobusem, vlakem nebo lodí. Ani pěšky to není daleko, procházka po nábřežní promenádě zabere něco málo přes půl hodiny. Ještě než dojdete k hlavnímu vchodu, areál vás přivítá originálním a neobyčejně působivým architektonickým řešením průčelí vstupního traktu. Ten má průhlednou fasádu, jíž je vidět dekor v podobě stovek disků automobilových kol, místy prostřídaných dřevěnými koly loukoťovými, sem tam i nějakým tím kolem kormidelním, lodním šroubem či leteckou vrtulí. A abyste se ještě více ujistili, že kráčíte do hájemství techniky, jejímž společným jmenovatelem je doprava, poblíž vchodu vás uvítá Sissy. Ne, nejedná se o Alžbětu Bavorskou v roli portýra, jak by se mohlo zdát, takhle něžně se přezdívá řezné hlavě razícího štítu, jež si odsloužila několik let při ražbě nového gotthardského železničního tunelu. Ocelová obluda má přes 9 m v průměru a váží 225 t...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2015

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace