Lucernské jezero

Oáza klidu

Láká vás představa několika dnů strávených sice se všemi příjemnými vymoženostmi civilizace, ale zároveň bez jejích stinných stránek a rušivých vlivů? Uprostřed přírody, kde (skoro) nespatříte auto, ale s pohodlným zaopatřením nadosah? Pokud jste odpověděli dvakrát ano, vaše vysněné místo se jmenuje Stoos...

StoosLouky na náhorní plošině nad údolím Muotatal byly po staletí tradičními letními pastvinami dobytka. Počátkem 18. stol. tady byla postavena první poutní kaple, v polovině 19. stol. hostinec a tehdy velmi populární Molkenkuranstalt, zařízení, v němž se hosté oddávali léčebné pitné kúře, založené nikoli na popíjení minerální vody, nýbrž mléka či syrovátky od zvířat chovaných hned vedle. Začala se rodit osada Stoos, ale jen velmi zvolna – ještě v roce 1905 v ní trvale žilo pouhých 21 osob.
Samotný Stoos leží v nadmořské výšce 1305 m, ale horský hřeben, který se nad ním zdvihá, dosahuje známými vrcholy Fronalpstock a Klingenstock výšky 1922, resp. 1935 m n. m. Mléčné kúry si svou oblibu neudržely příliš dlouho, a tak byla celá oblast turisticky objevena a zpřístupněna vlastně až po vybudování pozemní lanovky ze Schlattli (část města Schwyz) v roce 1933. Zájem se zprvu soustředil hlavně na lyžování, ale postupně začalo přibývat i letních turistů...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2015

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace