Londýn

Londýn je místem k žití

Britská metropole patří se svými osmi a půl miliony obyvatel k nejlidnatějším městům Evropy. Další milion lidí do ní denně dojíždí za prací. Ročně ji navštíví na 17 milionů turistů. Rozlohou 1572 km² je zřejmě největším evropským městem. Na plochu Londýna by se vešlo 146 300 fotbalových hřišť. Jeho rozlehlost je dána zejména tím, že bytovou zástavbu tvoří především jednopatrové domky. Již tisíc let je Londýn hlavním městem Anglie, od roku 1707 pak metropolí tehdy vzniklého Spojeného království...

LondýnTitulek „Londýn je místem k žití“ jsem zvolil pro svůj úvodní článek už v prvním čísle tohoto časopisu věnovaném Londýnu, které vyšlo v říjnu 2002. Přemýšlel jsem, zda stále ještě i po 15 letech platí? A mohl jsem si naštěstí odpovědět, že ano! Proč? Zřejmě proto, že Londýňané dokážou brát svůj život s úsměvem. Vždyť právě úsměv umí vnést do všedního dne radost. V britské metropoli je běžné, že se na vás v obchodě či na ulici usměje zcela neznámý člověk, jen tak pro nic za nic. Jak málo stačí, aby bylo na světě lépe… Ostatně se domnívám, že kdyby se dělala statistika nejužívanějších anglických slov v běžném ostrovním životě, na prvních místech by se umístily výrazy „promiňte“, „prosím“, „děkuji“ či „dovolíte“. V této souvislosti snad ani není třeba připomínat, že pro prodavače je tady zákazník jejich pánem, ne-li přímo láskou, neboť slovo love je zde dalším často užívaným výrazem. Stejně samozřejmé je, že na přechodech má absolutní přednost chodec. Ostatně právě přechody označené žlutočernými sloupy s blikající žlutou lampou na vrcholu patří k symbolům nejen Londýna, ale všech britských měst. Vznikly již ve 30. letech minulého století, takže v tomto směru mají Britové oproti nám náskok dobrých sedmdesáti let...
V posledních 15 letech se ale změnilo londýnské panorama. Čím dál obtížněji se pořizuje snímek Toweru bez rušivé nové zástavby v pozadí. V City například vyrostla „Okurka“, mrakodrap navržený světoznámým architektem Normanem Fosterem. Stavba, která však nevadí a lahodí oku. Naopak dodnes ve mně budí jisté rozpaky nejvyšší londýnská budova zvaná „Střep“ (The Shard), kterou postavili téměř přímo nad nádražím London Bridge. I po pěti letech od doby, kdy byl Střep podle návrhu dalšího proslulého architekta Renza Piana dostavěn, mi připadá jaksi nedokončený… V každém případě však můžeme v britské metropoli najít skvělé příklady téměř všech architektonických slohů: od románského přes gotiku, renesanci, baroko až třeba po funkcionalismus. Jen secesi v Londýně nehledejte. Zato je tu ale mnoho skvělých ukázek stylu art deco, vždyť také deník The Guardian před pár lety zařadil metropoli nad Temží mezi deset světových měst, kde lze tento styl obdivovat.
Nijak se také nezměnila skutečnost, že Londýn je sice hlavním městem Británie, ale od „zbytku“ království se velmi odlišuje. Po referendu o „brexitu“ bych řekl naštěstí! Svým kosmopolitnímcharakterem je téměř jakýmsi státem ve státu. Vždyť také během první i druhé světové války se na desítkách propagandistických a náborových plakátů neobjevovala žádná z londýnských ikon (třeba Big Ben, Tower Bridge nebo Buckinghamský palác), ale pastorální pohledy na anglický venkov...

Plné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2017

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace