Londýn

Královská řeka Temže

Za svůj vznik vděčí Londýn Temži. A také Římanům, kteří si uvědomili její význam a na severním břehu řeky tehdy zvané Tamesa či Tamesis, v místě, kde se dala poprvé od svého ústí bezpečně přebrodit, vybudovali již v roce 43, za panování císaře Claudia, osadu Londinium. Stála přibližně tam, kde se dnes nachází finanční centrum City. Temže tak byla po staletí němým svědkem historie. Již v roce 1929 bývalý politik a spisovatel John Burns napsal, že „vody Temže jsou tekoucími dějinami“. Odehrávaly se na ní nejen různé královské slavnosti, ale i pohřby britských hrdinů. A právě na nábřeží Temže naproti Londýnskému oku, jehož střed vyrobili v Plzni, vítají Londýňané od počátku tisíciletí nový rok...

TemžeZatím poslední velkou událostí, která se z velké části konala na Temži, byla oslava diamantového jubilea královny Alžběty II., tedy 60. výročí jejího nástupu na trůn. V neděli 3. června 2012 vévodila majestátnímu toku flotila tisíce lodí včetně člunu Chartwell, na němž se plavilo Její Veličenstvo. Nás může těšit, že vzorem k uspořádání této slavnosti nazvané The Thames Diamond Jubilee Pageant se stala olejomalba benátského malíře Canaletta Slavnost na Temži, kterou můžeme obdivovat v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě. Obraz totiž zřejmě přímo u italského mistra objednal Ferdinand Filip, 6. princ Lobkowicz. Mladý šlechtic přijel do Londýna roku 1745 s cílem nakoupit koně. Manželka benátského vyslance, komtesa di Colalto, s níž měl princ milostnou aférku, jej však představila Canalettovi… Do Čech, do roudnického zámku, byl Canalettův obraz přivezen roku 1752. Malíř na něm zachytil nikoli královskou oslavu, ale tradiční ceremoniál starosty londýnské City, při němž z této čtvrti každoročně koncem října vyplouvala po Temži mohutná flotila člunů k Westminsterskému paláci.
Temže byla častým námětem i mnoha dalších Canalettových pláten. Díky nim můžeme vidět, jak se v polovině 18. stol. stavěl Westminsterský most či jak vypadal most nedaleko královského paláce Hampton Court. Je možná příznačné, že i další velmi působivá ztvárnění londýnského vodního toku vytvořili o více než 100 let později také cizinci – otec impresionismu Claude Monet a americký malíř James Abbott McNeill Whistler, jehož „temžská nokturna“ jsou jedinečná.
Řeka byla také svědkem několika významných pohřbů, například britského námořního hrdiny admirála Nelsona. V říjnu 1805 sice jeho loďstvo rozdrtilo u Trafalgaru francouzsko-španělskou flotilu, ale on byl smrtelně raněn. Na jeho vlastní přání jej nepohřbili do moře, ale jeho ostatky byly v sudu s brandy převezeny do vlasti. Po téměř dvou měsících, 23. prosince, byly v námořním špitálu v Greenwichi uloženy do rakve zhotovené ze stěžně francouzské lodi LOrient, kterou Nelson zničil v bitvě u Abúkíru roku 1798. Teprve 8. ledna 1806 byla rakev převezena v pohřební bárce doprovázené řadou dalších člunů po Temži do centra Londýna. Následující den se v katedrále sv. Pavla konal velkolepý pohřeb, jakého se z nepomazaných hlav později dostalo snad jen vévodovi z Wellingtonu, vítězi od Waterloo, a Winstonu Churchillovi. Také jeho rakev převezla 30. ledna 1965 pohřební loď Havengore po Temži, avšak až po smutečním obřadu ve svatopavelské katedrále. Na jeho počest se tehdy sklonila ramena přístavních jeřábů...

Plné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2017

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace