Lichtenštejnsko

Lichtenštejnsko v kostce

Kdysi chudá země, odkud lidé prchali za lepším živobytím do ciziny. Dnes poklidná země s druhou nejvyšší životní úrovní na světě a nejlépe hodnoceným školstvím v Evropě. Země je sice tak malá, že její panovník má dvě třetiny z ní jak na dlani, vyhlédne-li z oken svého sídla, ale rozhodně má být na co hrdá...

LichtenštejnskoLichtenštejnsko je konstituční monarchií stojící na parlamentních a demokratických základech, se silně rozvinutou přímou demokracií. Ta má vyvažovat sílu politických stran, protože v „poslední instanci“ mohou rozhodovat občané. Čas od času se tu referenda konají, ale ne tak často jako ve Švýcarsku. Hlavně se občané zajímají o práci svých zástupců v 11 obcích, které disponují velkými pravomocemi. Historicky je země rozdělena na Horní zemi (dříve hrabství Vaduz) a Dolní zemi (panství Schellenberg).
Hlavou státu je vládnoucí kníže z rodu Liechtensteinů, od listopadu 1989 je jím Jeho Jasnost Jan Adam II., vládnoucí kníže z Liechtensteinu, vévoda opavský a krnovský, hrabě z Rietbergu. Vláda má pět členů, Zemský sněm 25 poslanců, kteří jsou voleni na čtyři roky. Poté, co poslanci začali zasedat v nové budově kolem velkého kruhového stolu, postěžovali si někteří z nich, že nemohou číst noviny nebo spát jako ve staré sněmovně, s klasickými lavicemi za sebou – i takto jednoduše se dá zvýšit výkonnost politiků...
O hlasy voličů soupeřily tradičně jen dvě strany: Pokroková občanská strana a Vlastenecká strana. V roce 1985 byla založena strana Freie Liste a o osm let později Nezávislí. První dvě strany si ale stále udržují náskok před ostatními. Státní svátek má knížectví jen jeden – 15. srpen. Vznikl v roce 1939, když občané chtěli vyjádřit svou podporu trůnu a nezávislosti země, v předvečer narozenin knížete Františka Josefa.
Lichtenštejnsko má sice rozlohu jen 160 km2 a pouhých 37 000 obyvatel (třetinu tvoří cizinci), ale ti se těší jedné z nejvyšších životních úrovní na světě, která se už od konce 60. let 20. stol. drží v první desítce světového žebříčku.
Od roku 1923 je knížectví spojeno se Švýcarskem celní unií, která mu zajistila výhodné podmínky pro export. O rok později byl v Lichtenštejnsku zaveden jako měna švýcarský frank, a tím byla upevněna hospodářská stabilita země. Lichtenštejnsko je členem OSN (zatímco Švýcaři členství již dvakrát v referendu zamítli), OBSE, Rady Evropy, WTO, GATT a řady dalších mezinárodních organizací.
Knížectví udržuje diplomatické styky s více než 90 státy. Tři desítky zemí mají v Lichtenštejnsku konzulární zastoupení, včetně tak exotických jako Čad, Jižní Korea nebo Filipíny. Vyslanci sídlí většinou v Ženevě, Bernu nebo ve Vídni, ve Vaduzu byste je hledali marně. Česká republika zde plánuje otevřít honorární konzulát. Knížectví má v zahraničí osm velvyslanectví a stálých misí a osm honorárních konzulátů. V ostatních zemích ho mohou zastupovat velvyslanectví a konzuláty Švýcarska...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2016

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace