Lichtenštejnsko

Liechtensteinové

Jeden z nejvýznamnějších evropských šlechtických a od 18. století i panovnických rodů má velmi dlouhou historii. Liechtensteinové poznali opakovaně vzestup i pád. Je to možná paradox, ale pod vládou monarchů zažívá Lichtenštejnské knížectví období největšího rozkvětu hospodářství i přímé demokracie...

LichtenštejnskoOd panského k panovnickému rodu
Nejstarší dokumenty naznačují, že kořeny rodu Liechtensteinů je třeba hledat v Bavorsku, odkud přišli do Dolních Rakous. Prvním známým předkem tohoto rodu byl Hugo von Petronel, který kolem roku 1130 vybudoval jižně od Vídně hrad nazvaný Liechtenstein a začal používat titul „von und zu Liechtenstein“. Hrad stojí dodnes a skála pod ním dokazuje, že jeho jméno je přiléhavé.
Hugův vnuk Jindřich I., připomínaný v letech 1233–1265, založil větev moravsko-rakouskou. Patřil totiž mezi přední stoupence moravského markraběte a pozdějšího českého krále Přemysla Otakara II. v rakouských zemích, kde se snažil získat dědictví po vymřelém rodu Babenbergů. Za věrné služby od něj 14. ledna 1249 získal jihomoravský Mikulov. Liechtensteinové tedy patří nejen mezi nejstarší rakouské, ale i moravské šlechtické rody.
Z dalších členů rodu zmiňme Jana I., který v roce 1370 získal panství Lednice. V roce 1386 se stal rádcem českého krále Václava IV. Protože Liechtensteinové spolupracovali s rodem Lucemburků a podporovali českého krále, vzbudili roku 1394 nelibost rakouského vévody Albrechta III., který jim odňal jejich statky jižně a západně od Dunaje. To byla první konfiskace majetku v dějinách rodu.
Zde se Liechtensteinové poprvé přesvědčili, že jednoho dne mohou být bohatí, a druhého chudí, jak nedávno připomněl současný lichtenštejnský kníže Jan (Hans) Adam II. Poučili se, že mají-li panství na obou stranách státní hranice, musí být v diplomacii a politice obratní. V dalších stoletích se jim to opakovaně vyplatilo.
V listopadu 1403 pomohl Jan II. z Liechtensteinu se svými jezdci zachránit krále Václava IV. ze zajetí ve Vídni. V době husitských válek se Liechtensteinové postavili na stranu Václavova dědice – jeho bratra Zikmunda Lucemburského.
Koncem 15. stol. se rod Liechtensteinů rozdělil na steigerskou, rakouskou a moravskou větev. Leonard I. z Liechtensteinu přestoupil od katolictví k protestantství a roku 1526 umožnil v Mikulově působení novokřtěnců (tzv. habánů). Panství Mikulov, sídlo moravské větve, zůstalo v majetku rodu až do roku 1560, kdy ho Kryštof IV. Marnotratný musel pro dluhy prodat. V roce 1575 koupil Hartman II. dolnorakouské panství Feldsberg (od roku 1920 je součástí Československa, resp. Česka pod názvem Valtice)...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2016

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace